Anglo-francouzské boje za Druhé světové války

Autor: Karl Schlange / Schlange 🕔︎︎ 👁︎ 53.596

Stručný přehled hlavních střetů mezi Brity a Francouzi je o to tragičtější že pojednává o bojích mezi bývalými spojenci v průběhů let 1940-1943 při nichž tekla krev na obou stranách a jež ve svém důsledku tlačily Francouze stále více do spolupráce s Němci. K tomu se přidávaly ztráty mezi civilním obyvatelstvem při bombardování RAF a tak nebýt represivních akcí Němců při potlačování podzemního hnutí nezbyl by žádný emotivní důvod pro znovuobnovení boje na straně Spojenců.

Operace Catapult

Po podepsání francouzsko-německého příměří v červnu 1940 byla ustanovena nová francouzská vláda ve Vichy což umožnilo Němcům jejím prostřednictvím uplatňovat nepřímo svůj vliv ve francouzských koloniích a zabránit tak útěku válkou neponičeného francouzského loďstva do britských přístavů a tak je udržet mimo válku.

Reklama

Britové sledovali vše co se týkalo francouzského námořnictva s největší pozorností a s neskrývanými obavami. Ztrátu podpory francouzského námořnictva nejvíce pocítili v západním Středomoří, ale možnost že by se námořní jednotky dostaly pod kontrolu zemí Osy by zvrátila převahu na moři a tomu chtěla Britská admiralita zabránit za každou cenu a tak naplánovala operaci Catapult za účelem eliminace této hrozby.

Jak se německá vojska blížila k atlantickým přístavům Francie, válečné lodě dle rozkazu vrchního velitele loďstva admirála Jeana L.X.F. Darlana odplula do bezpečí. 17. června zamířily do britského Portsmouthu a Plymouthu bitevní lodi Courbert a Paris, osm torpédoborců, tři ponorky a řada menších bojových plavidel. Nejnovější bitevní loď Richelieu odplula 18. června z Brestu do Dakaru. Její ještě nedokončená sesterská loď Jean Bart opustila den předtím, než Němci dorazili do St. Nazaire, tamní suchý dok a bezpečně dosáhla Casablanky. V Alexandrii se nacházela eskadra viceadmirála R.E. Godfroye. Šest křižníků kotvilo v Alžíru, několik ponorek v Bizertě a čtyři ponorky a sedm torpédoborců v Oranu. Nejvýznamnější skupina francouzských bojových plavidel. 3. eskadra, se nacházela na základně Mers el-Kabír u Oranu pod velením viceadmirála Marcela Bruna Gensoula.

Po předchozích jednáních s francozskými velitelem dospěla britská admiralita k závěru že je nutno eliminovat riziko plynoucí z plně bojeschopné francouzské eskadry. 27. června proto britský válečný kabinet rozhodl o provedení operace Catapult, která zabrání francouzským válečným lodím v návratu do domácích přístavů.

Po neúspěšné snaze přesvědčit velitele francouzské flotily, zahájil 3. července 1940 britský svaz H pod velením viceadmirála Somervilla palbu na zakotvené lodě. Bitevní loď Bretagne vybuchla sto metrů od kotviště, Provense a Dunkerque byly těžce poškozeny a před potopením je zachránilo pouze najetí na mělčinu. Bitevní křižník Strasbourg a pět torpédoborců uniklo do Toulonu i když si musely cestu probít torpédovým náletem SwordfishůArk Royalu.

5. července byl vydán rozkaz k operaci Lever – zničení poškozeného bitevního křižníku Dunkerque. 6. července v pět hodin dvacet minut ráno odstartovala první vlna 820. perutě z šesti svržených torpéd jich zasáhlo pět a čtyři z nich vybuchly na pravém boku lodi. Druhá vlna tří strojů 810. perutě docíla dalších dvou zásahů pravoboku. Třetí vlna zasáhla šalupu Terre-Neuve která kotvila v blízkosti a zásahem byla zničena a její náklad hlubiných pum poté explodoval a jejich výbuch vyrval v boku Dunkerque otvor o výšce 12 a šířce 18 metrů. Celkem zahynulo v obou operacích 1 450 Francouzů a 351 jich bylo zraněno. Britové přišli během operace Catapult o několik raněných střepinami a během operace Lever o dva Swordfishe a jeden letoun Skua.

Reklama

Současně s akcí u Mers el-Kabíru bylo provedeno obsazení francouzských válečných plavidel kotvících v celkem 21 anglických přístavecch. 3. července v 3:45 ráno pronikly ozbrojené oddíly příslušníků královského válečného námořnictva na jejich paluby. Vše bylo pečlivě připraveno a díky momentu překvapení vše prověhlo úspěšně a beze ztrát. Pouze v Plymouthu na ponorce Surcouf došlo k přestřelce, při které byli zabiti dva důstojníci a jeden námořník z přepadového oddílu, z obránců položil život jeden důstojník. Posádky obsazených lodí byly potom převezeny do internačních táborů a jen malá část z nich vstoupila do vojsk Svobodných Francouzů generála de Gaulla. Tím, že s internovanými Francouzi zacházeli Britové jako s válečnými zajatci v nich zanechali pocit křivdy a zrady po společných bojích. Což se projevilo na jejich ochotě dál sloužit pod vichistickým admirálem Darlanem, ale i v odporu který kladli jak pokusu Svobodných Francouzů vylodit se k září 1940 v Dakaru, tak i anglo-americkému vylodění v severní Africe v listopadu 1942 (operace Torch).

Francouzskou eskadru v Alexandrii tvořenou bitevní lodí Lorraine, čtyřmi křižníky a třemi torpédoborci zachránily od podobného osudu velmi srdečné vztahy k veliteli Středomořského loďstva admirálu Cunninghamovi. Viceadmirál Godfroy, navrhl již 27. června Cunninghamovi, že nechá vyčerpat z nádrží svých lodí všechno palivo. Chtěl tím Brity zbavit nutnosti udržovat v přístavu neustále značné síly, aby mohli zadržet Francouze v případě že by se rozhodli uniknout. Godfroy pouze požadoval ujištění, že se Britové nepokusí obsadit jeho lodi silou. Britská admiralita naléhala na Cunninghama aby situaci řešil silou, ale tomu se podařilo prosadit další vyjednávání. Ze tří variant z nichž první vyžadovala přechod na britskou stranu, druhá internaci v přístavu a třetí potopení lodí na volném moři před přístavem se Godfroy rozhodl pro třetí z nich. Po osobní intervenci Cunninghama se mu podařilo přesvědčit Godfroye aby se přiklonil ke druhé variantě a začalo odčerpávání paliva z francouzských lodí. Po obdržení informací o průběhu bitvy u Mers el-Kabíru bylo ale odčerpávání paliva zastaveno. Po obdržení dalších podrobností o boji se francouzská eskadra začala chystat k vyplutí a k boji. Po britských výzvách mužstvu a důstojníkům se podřízení obrátili proti tozhodnutí s Brity bojovat. Byla svolána schůzka francouzských velitelů a na základě jejího rozhodnutí byla přijata druhá varianta a bylo znovu zahájeno odčerpávání paliva. 7. července 1940 byla uzavřena písemná dohoda v níž se Britové zřekli násilného obsazení lodí a Francouzi souhlasili redukcí na 30% stavu posádek, odstraněním paliva a uskladněním hlavic torpéd a dělových závěrů na francouzském konzulátu v Alexandrii. Boj proti mocnostem Osy francouzská eskadra obnovila až na jaře roku 1943.

Po zásahu proti francouzským eskadrám v Oranu a Alexandrii zůstávaly v zámořských a vládou ve Vichy kontrolovaných přístavech dvě bitevní lodi. V Dakaru Richelieu a v Casablance nedokončený Jean Bart. 7. července připlula k Dakaru letadlová loď Hermes s dvěma křižníky. Velitel skupiny kontraadmirál R.F.J.Onslow předložil generálnímu guvernérovi Dakaru ultimátum, protože je francouzi ingorovali, pronikl 8. července ve dvě hodiny ráno do přístavu britský motorový člun a shodil k zádi Richelieua čtyři hlubinné pumy. Ty ale nevybuchly. Za rozbřesku proto Richelieua napadlo šest torpédových bombardérů z Hermesu. Ze svržených torpéd sice exlodovalo jen jedno, ale výbuch pravděpodobně přivedl k výbuchu předtím položené hlubinné pumy. Velký výbuch poškodil bitevní loď natolik, že experti odhadovali, že si její opravy vyžádají nejméně rok. Nicméně ochromené lodi zůstala její výzbroj, která se významným způsobem podílela na odražení pokusu Svobodných Francouzů o vylodění.

I po neutralizaci zůstávalo Petainově vládě ve Středomoří silné loďstvo sestávající z bitevního křižníku, letadlové lodi, čtyř těžkých křižníků, deseti lehkých křižníků, třiceti torpédoborců a sedmdesáti ponorek. To stále představovalo značnou sílu která mohla v případě otevřeného nepřátelství zvrátit situaci ve Středomoří a ze základen v koloniích ohrozit námořní zásobování. Petainova vláda 4. července zakázala britským lodím a letadlům přiblížit se blíž než na dvacet námořních mil ke kterémukoliv francouzskému území. Následující den obdržely francouzské válečné lodi operující na moři pokyn zastavovat všechna britská obchodní plavidla. 5. července v ranních hodinách francouzské bombardéry startující z afrických letišť napadly v Gibraltaru svaz „H“. 8. července přerušila Petainova vláda oficiální diplomatické styky s Velkou Británií.

4. července 1940 dochází 30 mil jihozápadně od Gibraltaru k prvním leteckým soubojům mezi francouzskými a britskými letadly. Tři francouzské stíhačky Curtiss Hawk útočí na létající člun Sunderland, který je na protiponorkové hlídce. Létající člun sestřelí jednu stíhačku a druhou poškodí. 5. července je bombardován Gibraltar.

Operace Manace a odvetné nálety na Gibraltar

Operace Menace byl pokus de Gaullových Svobodných Francouzů obsadit 23.-25. září 1940 za podpory britského loďstva Dakar podobně jako se jim to předtím podařilo v jiných francouzských koloniích Nové Kaledonii a Kamerunu. Francouzi věrní admirálu Darlanovi a vládě ve Vichy útočníky v námořní dělostřelecké bitvě odrazili.

Poté co guvernér Boisson odmítl výzvy Britů a Svobodných Francouzů se rozpoutaly třídenní boje. Na Britské straně se jich zúčastnily Force M s letadlovou lodí Ark Royal (21 stíhaček, 25 torpédových bombardérů), 2 bitevními loděmi Barham a Resolution, 3 těžkými křižníky, 1 lehkým křižníkem, 10 torpédoborci, 6 transportními loděmi, 1 tankerem a pomocnými plavidly. Za Francouze bojovala 1 bitevní loď, 5 pomocných křižníků, 1 velká a 4 malé torpédovky, 3 ponorky, 6 avís a nedlouho předtím dorazivší 2 křižníky a 3 torpédoborce z Toulonu, které unikly pokusu australských křižníků zabránit jim v cestě.

V odvetu za akci napadá šest skupin bombardérů Armeé de l´Air a čtyři letky francouzského námořnictva 24. září přístav Gibraltar. Celkem 64 bombardérů ze základen Oran, Tafaroui,Merknes, Mediouna a Port Lyautey. Krátce po 12:20 startují LéO 451 (GBI/23 a GB II/23) z letiště Merknes. Britské protiletadlové dělostřelectvo se bránilo silnou palbou, ale žádný britský stíhač se neobjevil. K ochraně bombardérů je nasazeno 12 stíhaček Dewoitine D 520 GC II/3, 12 Curtiss H 75 GC II/5 a 12 Curtiss H 75 GC I/5. Poslední vlnu bombardérů tvoří GB 2 a GB 3. Celkem bylo shozeno 41 tun pum. Akci schválila německo-italská komise pro příměří. Ztrátou bylo poškození několika letounů střepinami. Čtyřčlenná skupina z GB I/22 snímkuje výsledky náletu a potvrzuje že jižní část pevnosti, jižní molo a jedna větší loď je těžce zasažena, Na severu Gibraltaru vypuklo několik požádů.

Při dalším nasazení proti Gibraltaru druhého dne ve středu 25. září je svaz posílen o dvě další skupiny a dvě letky. Celkem provádí nálet při dobrém počasí 83 bombardérů, tentokrát bez stíhací ochrany, ale ani tentokrát se britské stíhačky neobjevují. Svaz shazuje 56 tun pum. Jeden bombardér LéO 451 z GB II/23 s posádkou poručíka Courta je sestřelen britským protiletadlovým dělostřelectvem a 13 strojů je lehce poškozeno. Průzkumná letadla potvrzují další zásahy na základně a na přístavním zařízení.

Operace Ironclad

Vzhledem k precedensu Indočíny kdy vichistická vláda kolonii vydala prakticky bez boje císařskému Japonsku v červenci 1941 se jako velmi reálné zdálo možné japonské vylodění na Madagaskaru což by vážně ochromilo důležitou konvojovou trasu z britských ostrovů kolem Afriky do Egypta. Proto již v únoru bylo zahájení plánování operace Ironclad, invaze na Madagaskaru.

Reklama

Potřebné kapacity uvolnilo jak domácí loďstvo, gibraltarská Force H a Východní flotila. Síly pod vedením viceadmirála E.N. Syfreta získaly označení Force F. Pro leteckou podporu byla vybrána letadlová loď HMS Illustrious a HMS Hermes, kterou po jejím dubnovém potopení nahradila HMS Indomitable. Invazní síly se shromažďovaly v přístavu Durban v Jihoafrické unii. HMS Illustrious opustila Durban v rámci rychlého konvoje, tvořeného výsadkovými loděmi, jednou bitevní lodí, jendím křižníkem a šesti torpédoborci. 28. dubna vyplul pomalý konvoj chráněný křižníkem, dvěma torpédoborci a dalšími menšími plavidly. Plavidla Roal Navy směřovala severním směrem podél západního břehu Madagaskaru. 3.května se ke svazu připojila další letadlová loď HMS Formidable.

Armée de l´Air na Madagaskaru disponovalo pouze velmi omezenými silami. Vedle malého počtu zastaralých dvouplošníků Potez 25 uzčených k průzkumu a bombardování měli Francouzi 5. května v bojeschopném stavu 11 stíhaček Morane MS 406 a část ze sedmi průzkumných Potez 63/11. Moderní typy byly soustředěny u Grupe Aéien Mixte (smíšené letecké skupiny). Pozemní francouzské jednotky, převážně tvořené barevnými vojáky, trpěly nedostatkem moderní výstroje i výzbroje.

Útok na Diego Suarez (přístav na severu Madagaskaru) začal před východem slunce 5. května 1942 vyloděním v zálivu Courrier, západně od přístavu a v zálivu Ambararata. Spojenci zprvu nenarazili na zemi na odpor, pak je však na čas zastavila francouzská obrana u města Antsirane. Dopoledne 7. května však již boje utichly a kotviště v Diego Suarez se nacházelo ve spojeneckých rukou.

Palubní stroje Royal Navy výrazně přispěly k pronikavému britskému úspěchu. Letecká aktivita začala již před rozbřeskem 5. května starty Swordfishů a Albacorů k útoku proti lodím v přístavu a na letiště v Arrachart, vzdálená šest mil od města Diego Suarez. Poté odstartovaly Martlety, Fulmary a Sea Hurricany k hlídkách nad pobřežím a k náletům na franzouzské dělostřelecké baterie. Posádku letiště Arrachart přepad Albacorů a Martletů zcela zaskočil. Britské stroje zapálili hangáry a vyřadily většinu letounů, včetně pěti zničených a dvou poškozených stíhaček MS 406. Průzkumný Potez 62/11 velitele detašmánu Grummany rozstřílely těsně nad zemí během startu. V průběhu dne pokračovali letci FAA v taktických průzkumech nad bojištěm. Posádky Swordfishů 5. května potopily jednu ponorku, pomocný křižník Bougainville a poškodily dělový člun D´Entrecasteaux.

6. května jako první vzlétly z HMS Illoustrious k hlídce Martlety Mk II 881. peruti. V šest hodin zpozorovaly trojici dvoumotorových strojů Potez 63/11 z 555. escadrille jejichž úkolem bylo ostřelování lodí a invazních pláží v Courrirově zálivu. Absence stíhací ochrany se ukázala fatální. Francouzi přišli o dva letouny a o tři letce a jednoho zraněného.

Druhá a poslední konfrontace s francouzským letectvem proběhla 7.května. Tři MS.406 z 565. escadrille se postavily čtyřem Matrletům 881. peruti. První čelní střet s níže letící dvojicí Martletů odnesl velitel britské sekce který nouzově přistál u pobřeží. V následném souboji si jeho číslo nárokovalo, jeden Morane. Poté do boje zasáhla výše letící dvojice Martletů. Při jediné ztrátě tedy piloti 881 squadrony FAA nárokovali čtyři sestřely. 565. escadrille ve skutečnosti přišla o všechyn tři nasazené stíhačky a dva piloty.

Francouzi ani po ztrátě přístavu Diego Suarezu nevzdali boj o zbytek Madagaskaru.

Zatímco probíhalo vylodění v Diego Suarez plavidla Východního loďstava křižovala v centrální části Indického oceánu a byla připravena krýt invazi před případnou protiakcí japonského námořnictva. Během leteckého krytí sestřelili Martlety 888. peruti počátkem května Kawaniši H6K působící ze základny Port Blair na souostroví Andamany.

Operace Ironcald stály Brity přes sto mrtvých vojáků a zhruba tři sta zraněných, Francouzi ohlásili stopadesát mrtvých a pětset zraněných. Fleet Air Arm se podílela 309 bojovými vzlety a bezproblémovým nasazením pozvedla morálku, která byla předchozími neúspěchy u Cejlonu na nízké úrovni. Jeden Martel sestřelili francouzští stíhači, jeden Fulmar byl sestřelen pozemní protiletadlovou palboou, další byl ztracen při havárii. Sea Hurricany byly nasazovány jako Fulmary proti pozemním cílům. Počet ztrát dovršil jeden Swortfish.

Francouzská ponorka Monge, 8.května zaútočila torpédy na HMS Indomitable, která se jim dokázala vyhnout. Ponorku poté potopily doprovodné torpédoborce.

Po ovládnutí kotviště v Diego Suarez odpluly letadlové lodě do východní Afriky k doplnění zásob což jim umožnilo vyhnout se útoku japonských miniponorek na Diego Suarez v noci z 30. na 31.května které poté co je k cíli dopravily ponorky I-16 a I-20 torpédovaly bitevní loď HMS Ramillies a jeden tanker. Bitevní loď byla vážně poškozena a vyřazena na několik měsíců z boje. Leteckou ochranu severu Madagaskaru převzalo jihoafrické letectvo. Japonská akce nicméně zpětně potvrdila oprávněnost operace Ironclad.

Soustředění trojice velkých letadlových lodí Royal Navy v Indickém oceánu nemělo dlouhé trvání a záhy byly dvě převeleny do Středomoří. Do podpora dalších akcí v bojích na Madagaskaru zasahovala nadále již jen HMS Illustrious.

Po ovládnutí severu Madagaskaru se britské velení zprvu zdráhalo pokračovat v dalším postupu na jih. Nicméně japonský útok a nutnost uvolnit síly pro důležitější bojiště, rozhodly pro další útok. Vzhledem ke špatným komunikacím byla dána přednost obojživelným operacím. Invazní plavidla vyplula na začátku září 1942. Ochranu lodí zajišťovala HMS: Illustrious. Vylodění bylo zahájeno před svítáním 10.září u Ampozony, severně od Majungy. Tento přístav i blízské letiště Britové obsadili bez odporu, další postup již zdržovaly francouzské destrukce a sílící odpor. Nicméně, jakmile 11. září přelétly na dobyté letiště jihoafrické letouny, i stroje 795. a 796. peruti FAA. 18. září proběhlo další spojenecké vylodění u přístavu Tamatave. Francouzi po krátkém odporu ustoupili. Hlavní město Madagaskaru padlo 23. září. Vichystický generální guvernér ustoupil a tak tažení muselo pokračovat až do 6. listopadu, kdy bylo podepsáno příměří.

Boje v Levantu

15.května 1941 bombardovala RAF tři syrská letiště v Palmyře, Damašku a Rayaku. Na letišti v Palmyře byly spatřeny tři Junkersy a dva další německé letouny a jeden italský Caproni. Tři z těchto letounů byly těžce poškozeny a čtvrtý byl zapálen.

V červnu 1941 vstoupila spojenecká vojska spolu s jednotkami svobodných Francouzů na území Sýrie a Libanonu

Ráno 5. června 1941 zaútočí tři Blehheimy na letiště Aleppo (Sýrie) kde bylo na zemi zpozorováno několik italských stíhaček typu CR.42 a dopravních SM 79. Bylo zničeno jedno letadlo a hangár. Na odpor se postavily tři MS 406, ale marně.

V neděli 8. června se vydávají na cestu australské a indické jednotky za podpory 1. jezdecké divize a útvarů Svobodných Francouzů za podpory 60 strojů RAF na pochod na Bejrút a Damašek. Prvními operacemi tohoto den jsou nálety na francouzskou leteckou základnu v Rayaku. Hurricany se snaží zničit právě dorazivší bombardéry Martin 167 z GB I/39. Ty ale mezitím bombardují britské kolony, které se blíží ke Quneitře. Pět Tomahawků australské 3. perutě útočí na Rayak.

10. června je při průzkumném letu nad Derau sestřelen britskou protiletadlovou obranou známý francouzský pilot, kapitán Jacobi z GC III/6. Odpoledne napadají bezvýsledně posádky GC I/7 15. křižníkovu eskadru ostřelující pobřeží. Obě bojující strany mají v průběhu bojů silnou leteckou podporu. Francouzi zvýší počet stíhaček na 159, z nichž zejména D 520 působí Britům těžké ztráty. Také Martiny 167 bombardující shluky britských vojsk. Jednu z kolon, která postupuje z Iráku do Palmyry zastavují francouzské bombardéry na několik dnů.

29. června 1941 – Vichy, komuniké francouzské vlády: Britská flotila ostřelovala na levanském pobřeží naše pozice. V pohoří jižního Libanonu jsme vyklidili pod ochranou palbou našeho dělostřelectva, které způsobilo útočníkovi těžké ztráty, několik bodů. Naše vojenské letectvo zasahuje opakovaně za podpory letadel námořnictva do pozemních bojů, zejména v prostoru Palmyry. Dále byla bombardována rezidence francouzského vrchního komisaře v Bejrůtu, která byla zničena.

30. června 1941 – Sýrie, hlavní stan generála Wilsona oznamuje: Ofenzíva Spojenců proti Homsu dělá značné pokroky. Při vzdušném souboji sestřelila jedna australská peruť na P-40 svaz šesti francouzských bombardérů Glen Martin 167 bez vlastních ztrát.

Když se blíží povstání v Iráku ke konci obracejí Britové dvou pozornost opět k Sýrii a Libanonu. Několik dní předtím než Britové vstoupí do Sýrie, stává se země dějištěm urputných bojů mezi britskými a francouzskými leteckými silami. Již ve středu 28. května 1941 dosahují francouzi prvního leteckého vítězství. Poručík Vilullemin z GC I/7 sestřeluje se svým Moranem MS 406 nad Sýrií průzkumný Blenheim. Téhož dne dorážejí po letu z Alžírska podél pobřeží Středozemního moře posily v podobě GC III/6 s Dewoitiny D 520.

14. července je uzavřeno příměří a Sýrie s Libanonem se tak dostávají pod kontrolu Spojenců a Svobodných Francouzů. V září a v listopadu byla oznámena nezávislost Sýrie a Libanonu k jejiž skutečnému naplnění mělo dojít až po skončení války. Poslední francouzská a anglická vojska opustila Sýrii a Libanon v roce 1946.

Operace Torch

8. listopadu 1942 provedli spojenci svou první společnou obojživelnou operaci. Anglo-americká vojska se vylodila pod velením generála Eisenhowera v severozápadní Africe. Za cíle výsadku byly vybrány přístavy Casablanca, Oran a Alžír. Spojenci se chtěli zmocnit Maroka, Alžírska a Tuniska dříve, než zde vybudují Němci předmostí a než sem stihne dojít Rommel.

Spojencům se podařilo poměrně rychle zlomit odpor vichistických Francouzů. Nejprudší boje musely svádět většinou britské jednotky. Zejména francouzští námořníci kladli tuhý odpor, neboť nikdy neodpustili Britům masakr v Mers-el-Kebíru z 3. července 1940.

Ale tato operace už poněkud vybočuje s tématu tohoto článku proto necháme prostor někomu dalšímu aby zpracoval její detailní průběh protože boj francouzů proti anglo-americkému vylodění byl pouze úvodní epizodou v této rozsáhlé operaci.

Prameny:
Miloš Hubáček, Boj o Středomoří
Miroslav Šnajdr,Palubní stíhači Jeho Veličenstva 2. (FAA 1942-1943)
Janusz Peikalkeiwicz, Letecká válka 1939-1945
Paul Kamp, Námořní války
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Madagascar_KAR_1942.jpg

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více