Protektorátní projevy – díl IV

Autor: Lubor Dub / dodo 🕔︎︎ 👁︎ 19.325

Projevy z manifestace na Staroměstském náměstí v Praze

Ve 20:00 hodin vystoupila na tribunu protektorátní vláda.

Reklama

Slova se ujal její předseda dr. Jaroslav Krejčí:

Občané!

Mám čest zahájiti první veřejnou manifestaci českého lidu, která má vyjádřiti rozhořčení národa nad hanebným činem proti nejvyššímu představiteli Říše v Čechách a na Moravě. Stavím se tak v čelo vašich ministrů, kteří nejen vydávají prohlášení, nýbrž kteří je chtějí také tváří v tvář svému národu zastávati.

Atentát ukázal, že v českém národě je ještě skupina, která sice veřejně nestojí proti Říši, ale která ty zločinné elementy, které proti Říši vystupují, kryje.

V okamžiku, kdy státní president a vláda odevzdali naše země do ochrany Říše, vznikly nám z toho povinnosti k Říši, která nás ochraňuje.

Již několikráte bylo v projevech pana státního presidenta dr. Háchy a vlády poukázáno na loyální plnění povinností, které mají občané a které lze vyjádřiti stručným heslem : nasadit vše ke konečnému vítězství Říše. Jako na jedné straně chrání Říše národ jí věrný, tak na druhé straně a zvláště za války postupuje nejtvrdšími prostředky tam, kde povinnosti vůči Říši se neplní.

Ti, kdož prodělali světovou válku a dnes přihlížejí válce druhé, měli by ze svých zkušeností odvodit poučení a tím býti radou mladé generaci.

Reklama

Je mravní povinností na záchranu národa udělati všechno a před ničím se nezastavit. Zájem jedince, jeho city, musí strnou.

Mýlí se ti, kteří si myslí,  že v této hodině splní všechny své povinnosti, pronesou-li několik slov loyality k Říši, aby se poté vrátili ke své bývalé netečnosti.

Vláda zřídí kontrolní orgány, které budou bdíti nad tím, jak její rozkazy jsou dodržovány. Kdo se nebude chovat tak, jak to vyžadují zájmy národa a naše povinnost k Říši, Bude potrestán podle zásluhy.

Mladí budou razit cestu novým myšlenkám, ale staří nesmějí nečinně přihlížet, nýbrž musí mládí následovat. Příliš mnoho práce očekává národ, než aby někdo mohl zahálet. Každý jednotlivec musí vykonati svůj úkol podle svých schopností. Z povinnosti k práci vůči 5íši a k národu nejsou vyjmuti ani ti, kteří nejsou již v činné službě a odešli na odpočinek.

Národ, který má svého presidenta, svou vlastní vládu, svou samosprávu, své školy, svůj rozsáhlý tisk a velikou kulturu, stojí na pevných základech a je proto neodpovědným štvaním a přisluhováním nepříteli, proti němuž třeba bezohledně postupovati, mluví-li někdo o ohrožení národní existence.

Na nikoho se nekladou žádné neúměrné nároky, žádá-li se, aby konal svou práci a politiku přenechal svému státnímu presidentu a zákonné odpovědné vládě, která ví, že bude odpovídat jednou před dějinami. Jsem přesvědčen, že dějiny dají panu státnímu presidentovi dr. Háchovi i vládě za pravdu a že činnost londýnské a moskevské emigrace bude jednou ze smutných, avšak i nejsměšnějších kapitol našeho národního života.

Jakými podlými zbraněmi pracuje nepřátelský rozhlas, je patrno z tvrzení, že atentát na pana Zastupujícího říšského protektora je prý důsledkem ohlášené reorganizace protektorátní samosprávy. K atentátu došlo prý proto, že v nové úpravě samosprávy hlavním bodem bylo zavedení branné povinnosti v Protektorátě. Londýnští tvrdí dále, že nešlo o nic jiného než o zrušení samosprávy, o odstranění českých úředníků a proto prý atentát byl pouze projevem obrany národa proti těmto opatřením.

Nemusím s tím polemisovat. Není na tom ani zbla pravdy. Naopak, autonomní správa dostala nové velké úkoly, a to na základě důvěry se strany Říše. Stačí, když odkáži na příslušné nařízení pana říšského protektora o reformě správy, uveřejněné ve Věstníku jeho nařízení, kde se může každý snadno přesvědčiti o lživosti takových tvrzení.

Reklama

Občané, vláda apeluje na vás v hodině nejvážnější, kterou kdy český národ prožíval : Důvěřujte svému státnímu presidentu a své vládě, dbejte jejich rozkazů, nevšímejte si nikoho, kdo vás od této cesty pokouší se odvrátit, aby uvedl do záhuby vás a vaše rodiny. Nasazením všech sil ke konečnému vítězství Říše přispěje ke šťastné budoucnosti svého národa.

Následoval projev zástupce předsedy Národní odborové ústředny zaměstnanecké Arno Haise a zástupce mládeže dr. Teunera.


Projev zástupce předsedy Národní odborové ústředny zaměstnanecké Arno Haise

Jako hlavní řečník večera vystoupil na téma „Beneš se zasloužil o utrpení národa“ ministr školství a ministr lidové osvěty Emanuel Moravec:

Pražané – Češi a Češky!

Staroměstské náměstí, na kterém jsme se sešli, je kusem české historie a tyto zdi kolem nás byly svědky nejen české slávy, nýbrž také mnohých chyb, kterých se dopustil český národ v minulosti. Také dnešek je historickým okamžikem. Vláda zákonná vás sem sezvala, abyste vyslechli slova jejího předsedy, zástupce pracujících a jednoho z mládeže, mužů, kteří zůstali věrni svému národu, kteří zůstali zde v jeho středu, aby s ním sdíleli dobré a zlé, poněvadž osud našeho národa bude i osudem jejich.

Svolali jsme vás nejen proto, abyste vyslechli řadu projevů, nýbrž také proto, abyste společně se svými zástupci a členy vlády demonstrovali jménem celého národa svou přítomností zde před Říší a před ostatním světem a abychom společně odsoudili nejen podlý čin spáchaný na nejvyšší osobnosti Říše v našich zemích, nýbrž abychom také skoncovali jasnými a pevnými slovy s tou cháskou, která v cizině vydává se za českou vládu, která tvrdí, že zastupuje český národ a kterou vede pan Beneš.

Nezajímali jsme se o tuto společnost dlouho prostě proto, poněvadž jsme byli přesvědčeni, že do českých věcí nebude už nikdy mluvit a že to, co tropí v nepřátelské cizině, nejvýš může přinést škodu těm, kteří je platí. Když se však ukázalo, že pan Beneš s emigranty a Židy nespokojuje se pouze štvaním pomocí rozhlasu, nýbrž že se rozhodl k ničemným prostředkům, kterým chtěl vzbudit zdání, že český národ stojí na straně nepřátel Velkoněmecké říše, nezbývalo, než se touto společností a tímto chorobným zločincem zabývat a před ním varovat. Plán měl zcela ďábelský. Byl to ostatně prvý plán z jeho mnohých, který vůbec stojí za řeč. Počítal takto : V Čechách a na Moravě se nic neděje. Čechům ani nenapadá, aby si pálili prsty pro Anglii a sovětské Rusko. Ale Češi jsou dobří lidé, mají slabé srdce a pro své soukmenovce určitou shovívavost. A na této české měkkosti Židé kolem pana Beneše zkonstruovali past na český národ a tak v cizině, pod vedením cizích instruktorů , byli cvičeni mladí Češi, mocí zmobilisovaní, k záškodnictví. Těmto prvním obětem Benešových zákeřností bylo při tom vykládáno, že v Čechách a na Moravě je revoluce tak říkajíc na spadnutí a že stačí jen, když oni tam přijdou, aby naše vlast se  proměnila v moře plamenů. Jako signál pro českou bouři mělo sloužit několik atentátů na vynikající německé a české osobnosti, na továrny, úřady a dráhy. Pomocí letadel byli tito záškodníci dopraveni na naše území s materiálem a nástroji k vraždění a konání zhouby. Židé kolem Beneše počítali s tím, že když takový záškodník, svržený na české území, někde na venku se přihlásí v české chatě, že český lid poskytne mu útulek z dobrého srdce a ti odvážnější dokonce budou tyto zločince v jejich činnostech podporovat. Pan Beneš věděl, co čeká české lidi, kteří se spojí s agenty. Ostatně věděl také, že tyto agenty posílá na jistou smrt. Byl si proto jist, že i když k revoluci v naší zemi nedojde, aspoň ji bude před Churchillem a Stalinem nějak markýrovat. Věděl prostě bezpečně, že se mu podaří prolít českou krev, krev těch, kteří buď jemu přímo slouží, ale ještě spíše krev mnohých českých bloudů, kteřís panem Benešem nechtějí míti nic společného, nýbrž kterým bylo prostě jeho agentů, jež poslal na jistou smrt, nějak líto.

Mohu vám prozradit, že i říšským i protektorátním bezpečnostním orgánům podařilo se hned v zápětí valnou část těchto zločinců, kteří k nám přišli vzdušnou cestou, pochytat a zneškodnit. Proto také, pokud šlo o odpovědné osoby říšské, nebyla učiněna žádná zvláštní zabezpečovací opatření, poněvadž český lid během tří let Protektorátu nikdy se nedopustil činů, o kterých věděl, že by při nich šlo, když ne o osud celého národa, tedy o životy mnohých tisíců. K tomu, aby se svalilo na nás neštěstí, ovšem stačilo nakonec několik zločinců, kteří ušli bezpečnostním orgánům a tak se pan Beneš přece jen dostal k teplé české krvi. Tato část plánu se mu splnila. Hůře bylo s druhou, která Churchilla, Roosevelta a Stalina více zajímala.Totiž s vytouženým českým povstáním. Prvé zklamání zažili agenti pana Beneše, když zjistili, že český národ v klidu pracuje a že na hlouposti a na sebevraždu vůbec nepomýšlí. To dnes v Londýně také vědí a proto se chytají stébla a chtějí světu namluvit, že atentátem na pana Zastupujícího říšského protektora stalo se něco světoborného, co prý má vliv dokonce i na válečné operace. Čin britských agentů, panem Benešem odchovaných, nic nezměnil na tom, kam vývoj spěje, to jest neodvrátil ani na vteřinu osud Anglie. Udělal však jediné : uškodil strašně českému národu. A máme-li co plakátovat anebo i do kamene vtesat, pak by to byla slova : „Beneš se zasloužil o utrpení národa.“

Nejlepším svědectvím, že v českém národě je klid, je právě to, že vláda může sezvat k veřejnému projevu obyvatelstvo Prahy a že zde přede mnou na Staroměstském náměstí jsou desítky tisíců, kteří výzvu vlády uposlechli a kteří odsuzují hanebný čin a Benešovy rejdy s rozhořčením odmítají.

Pražané, jste-li zde proto, abyste demonstrovali svou jednotu a panem státním presidentem dr. Háchou a se svou zákonnou vládou, dovolte, abych vám k tomu něco připomenul, stojíme-li si zde tváří v tvář. Nestačí slova, nestačí sympatie k panu státnímu presidentu dr. Háchovi a uznání vládě. Je třeba také určitých opatření mezi námi samými a trochu zpytování svědomí. Praha je hlavní město Čech  a Moravy. V Praze je nejen vláda Čechů, nýbrž v Praze jsou také soustředěny všechny složky našeho kulturního života, odkud vyzařuje český génius nejen do českých krajů, nýbrž také do Říše a ostatního světa. A z toho vyplývají  pro nás veliké povinnosti. Nejde jen o to, aby česká kultura a její poklady rostly a byly zpřístupňovány příslušníkům celé Velkoněmecké říše a ostatnímu světu, jak se poctivě snažíme, zde jde také o to, aby zmizely stíny, které toto světlo za sebou zanechává. Praha je také vzorem pro české země v různých chybách, slabostech a nedostatcích. Z Prahy vychází mnoho nezdravého, slabošského a ponižujícího. V Praze je ložisko bacilů, které ochromují české kulturní síly, které oslabují český dorost, které zamořují naše země poraženectvím, nedůvěrou v sebe, zde se rodí pověsti o tom, co prý Velkoněmecká říše s námi zamýšlí, pověsti vyráběné ovšem Benešovými agenty, když je právě londýnský rozhlas přímo nevysílá. To jsou ty povídačky o tom, že český národ bude vystěhován, že český národ bude germanisován, a kdoví co ještě. Neskrývám, že český národ může leccos potkat nepříjemného, ale to jenom tehdy, kdyby se ukázal věrolomným vůči Velkoněmecké říši. Čech, který stojí za svým státním presidentem dr. Háchou a který poslouchá svou zákonnou vládu zde ve vlasti, ten bude klidně žít a bude mít možnost svých schopností plně využít. Ten se nebude stěhovat nikam a jeho děti budou chodit do pořádných českých škol. Bude-li ovšem český národ poslouchat pana Beneše, bude-li se stavět proti Velkoněmecké říši, pak je leccos možné, ale z toho, co v tom případě přijde, nemůže vinit Velkoněmeckou říši, která se právem brání proti škůdcům, nýbrž bude za to moci poděkovati panu Benešovi, který se všemi prostředky stará, aby Němci měli o českém národě to nejhorší mínění. Nic nemrzí pana Beneše a jeho smečku více, než možnost, že by Čech viděl v Němci nakonec přítele a Němec v Čechu spolehlivého příslušníka Velkoněmecké říše. Je to pochopitelné, proč si to pan Beneš nepřeje. Poněvadž od toho okamžiku přišel by o svůj chléb a jeho smečka politických desperátů a Židů o možnosti pohodlného života. Svorné soužití Čechů s Němci, na kterém zde všichni upřímně pracujeme, nehodí se Anglii, nehodí se Židům a nehodí se Benešovi. My ovšem za to nemůžeme, že hledá obživu v podniku, který spěje k bankrotu. Chápeme, proč je na nás zlý, proč nám vyhrožuje. Bráníme mu totiž v tom, aby z české hlouposti vytloukal kapitál.

Má-li Praha být opravdu důstojnou matkou českých měst, má-li z Prahy se dostávat posily všem Čechům, má-li to být studnice zdravé české kultury, pak musíme zde udělat pořádek, hlavně v těch vrstvách, které jsou pověstné zahálkou, kde se vyrábějí nesmysly. Otázka Prahy pro budoucno je prakticky otázkou určité části inteligence, kterou právě můžeme nazvat destruktivní, a proti těmto elementům, které snad nejdou přímo s nepřítelem, ale které duševně i tělesně škodí českému národu, bude se strany vlády velmi přísně zakročeno v pražských zdech.

Český národ čeká veliká práce v nové národněsocialistické Evropě, práce, kterou nebudeme dělat ani pro Anglii ani pro Ameriku, nýbrž pro nás, pro tento lid a pro Říši, která nás chrání a umožňuje nám v klidu pracovat.

Prosím vás, pomozte nám, aby stopy hnusného zločinu, spáchané dr. Benešem zde v Praze, co nejdříve byly zahlazeny tam, kde představují překážku mezi Říší a českým národem. Nevěřím, že by osud českému národu nepřál a že by  Prozřetelnost na něj zanevřela. A proto jsem si jist, že v jednom směru hrozný čin londýnských spiklenců ponese zdravé ovoce. Český národ vidí dnes jasně, co by ho čekalo, kdyby naslouchal Benešovi a jeho dobrodruhům. Přátelé, jděte za svou prací, která je nejen naším bohatstvím, nýbrž jediným prostředkem, který nám pomůže český národ zachránit, posílit a který mu dá nové možnosti života. Věřte nám, věřte svému státnímu presidentovi a připomeňte si znovu slova, která zde pronesl pan předseda vlády, že také my budeme stát před soudem dějin a proto nám není lhostejné, co o nás budou soudit naše děti a jejich potomci.Vezměte si k srdci slova zástupce pracujících a zástupce mládeže, která jste právě slyšeli. Dbejte zákonů a chraňte národ před zhoubci. Pak budou naše děti v této krásné zemi spokojeně žít a s žehnáním na nás vzpomínat. Jak jsme zde, svorně a jednoznačně manifestujeme pro politiku našeho státního presidenta dr. Háchy, pro Říši a tím také pro budoucnost naší milované vlasti. Naše národní hymna nechť je naším společným doznáním k tomuto slavnostnímu prohlášení.

Podobná shromáždění za účasti zástupců protektorátní vlády se v dalších dnech konala po celém Protektorátu Čechy a Morava. Mezi těmito městy nechybělo Brno, Moravská Ostrava, Plzeň, Tábor, Hradec Králové, Olomouc. Nelze opomenout ani shromáždění umělců v Národním divadle 24. června. Vše vrcholilo 3. července 1942 v Praze na Václavském náměstí slibem národa u pomníku svatého Václava.

V dalším článku se dostaneme ke 4. červnu, kdy atentát došel svého naplnění a tyran Heydrich podlehl zraněním.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více