Hlášení japonského ministerského předsedy Konoe císaři

Autor: Jan Flieger / Dav 🕔︎︎ 👁︎ 23.111

HLÁŠENÍ JAPONSKÉHO MINISTERSKÉHO PŘEDSEDY KONOE CÍSAŘI
14. února 1945

Zdá se mi, že naše porážka ve válce se, bohužel, jeví neodvratnou.

Reklama

Vycházeje z toho, nejuctivěji hlásím Vašemu Veličenstvu následující:

Ačkoli porážka těžce poškodí náš národ a naše státní zřízení, přesto však ještě všeobecné mínění Anglie a Ameriky nežádá změnu našeho státního zřízení. (Rozumí se, že jsou tam i krajní názory, a proto je těžko určit, jak se změní celkové mínění v budoucnu.) Vojenská porážka nevyvolává tedy zvláštní znepokojení, pokud jde o existenci našeho státního zřízení. Z hlediska zachování národního státního zřízení nevyvolává největší znepokojení porážka ve válce, ale komunistická revoluce, která může v důsledku porážky vypuknout.

Po zralém uvážení jsem dospěl k závěru, že vnitřní a zahraniční postavení naší země v přítomné době rychle spěje ke komunistické revoluci. V zahraničí o tom svědčí neobyčejný vzestup Sovětského svazu. Náš národ nechápe v plné míře plány SSSR. Když byla v roce 1935 přijata taktika lidové fronty, jinými slovy taktika dvoustupňové revoluce, a zejména po rozpuštění Kominterny, začala se silně projevovat tendence k podceňování rudého nebezpečí. To je následek příliš povrchního a zjednodušeného přístupu k věci. Podle manévrů, které Sovětský svaz otevřeně provádí ve vztahu k evropským zemím v poslední době, je jasně vidět, že se nevzdal své politiky rudého nástupu do celého světa.

Sovětský svaz se neustále snaží ustavit v evropských zemích, které s ním sousedí, sovětský režim a v ostatních zemích Evropy alespoň vládu jemu podobnou. V přítomné době je vidět, že tato činnost přináší v značné míře své plody.

Vláda Tita v Jugoslávii je toho nejtypičtějším a konkrétním příkladem. V Polsku se Sovětský svaz snaží ustavit vládu na základě dříve vytvořeného sjednocení polských občanů v SSSR, úplně přehlížeje emigrantskou vládu v Londýně.

Soudě podle podmínek příměří s Rumunskem, Bulharskem a Finskem vytváří se dojem, že Sovětský svaz se přidržuje zásady nevměšování do vnitřních záležitostí. Přesto však jeho požadavek rozpuštění prohitlerovských organizací znamená, že vláda nesovětského typu v těchto zemích fakticky nemůže existovat.

Reklama

V Íránu nutí Sovětský svaz k odstoupení celou vládu, protože se zdráhá vyhovět jeho žádosti, co se týče naftových koncesí. Sovětský svaz odmítá návrh švýcarské vlády na navázání diplomatických styků, protože podporuje přátelské vztahy s mocnostmi osy, čímž nutí ministra zahraničních věcí Švýcarska k odstoupení.

Ve Francii a v Belgii, jež jsou nyní okupovány anglo-americkými vojsky, probíhá ostrý boj mezi skupinami povstalců, jež byly nástrojem ve válce proti Německu, a vládami; tyto země prožívají nyní politickou krizi. Osoby, které vedou uvedené ozbrojené skupiny, jsou převážně komunisté nebo s nimi sympatizují. Co se týče Německa, Sovětský svaz bezpochyby zastává názor, že tam stejně jako v Polsku musí být ustavena nová politická vláda na základě už nově vytvořeného Národního výboru Svobodné Německo. Tato okolnost je nyní předmětem zvláštního neklidu Anglie a Ameriky.

Ačkoli se tedy Sovětský svaz zdánlivě řídí zásadou nevměšování do vnitřních záležitostí evropských států, ve skutečnosti se do těchto záležitostí co nejaktivněji vměšuje a snaží se přivést vnitřní politiku těchto zemí na prosovětskou cestu.

Úplně analogické jsou záměry Sovětského svazu, i co se týče východní Asie. V přítomné době byla vytvořena v Jaňaniji Liga osvobození Japonska v čele s Okanem, který přijel z Moskvy. Tato liga se při navazování styků s organizacemi jako Svaz nezávislosti Koreje, Korejská dobrovolnická armáda a Tchajwanská avantgarda obrací s hesly k Japonsku.

Úvahy o příčině podobných okolností přivádějí k závěru, že existuje vážné nebezpečí, že v blízké budoucnosti se Sovětský svaz bude vměšovat do vnitřních záležitostí Japonska (v otázkách, jako je např. oficiální uznání komunistické strany, zařazení komunistů do vlády, jak to bylo žádáno od vlády de Gaulla a Badoglia, zrušení zákona o udržování veřejného pořádku, zákaz Paktu proti Kominterně atd.). Pokud jde o naše vnitřní postavení, nelze nevidět, že každým dnem dozrává stále více podmínek pro vznik komunistické revoluce. Jsou to chudoba obyvatelstva, zvýšení počtu reptajících dělníků, prosovětské smýšlení rozvíjející se zároveň s růstem nepřátelství k Anglii a Americe, hnutí stoupenců obrození ve vojenských kruzích a s ním spojené tzv. hnutí nové byrokracie, ale také za jejich zády splétané tajné intriky levých elementů. Z výše uvedených faktů zvláštní nepokoj vyvolává hnutí stoupenců obrození ve vojenských kruzích.

Existenci obrozeneckých idejí ve vojenských kruzích, jakož i fakt, že většina mladých vojáků věří ve slučitelnost našeho státního zřízení s komunismem, je možno vysvětlit takto: Velká část vojenských kádrů pochází ze středních nebo nižších vrstev obyvatelstva. Většina z nich je v důsledku svého postavení náchylná ke komunistickým idejím. V armádě je učili pouze základním pojmům o našem národním státním zřízení, a proto komunistické elementy se snaží přetáhnout je na svoji stranu teorií o slučitelnosti našeho národního státního zřízení s komunismem.

Nyní je jasné, že vyvolat mandžuský a čínský incident a jejich rozdmýcháváním zaplést zemi do války ve Velké východní Asii bylo vědomým plánem těchto vojenských kruhů. Všeobecně známý je fakt, že v období mandžuského incidentu se v těchto kruzích prohlašovalo, že cílem těchto událostí je obrození země. Je také známo, že i v období čínského incidentu tito lidé otevřeně prohlašovali: „Je žádoucí tento incident protahovat; bude-li urovnán, obrození země bude nemožné." Ti, kteří vystupovali s podobným prohlášením, jsou nyní ústředními osobami mezi přívrženci obrozeneckých idejí.

Ačkoli cílem stoupenců obrozeneckých idejí v armádě nemusí být přímo uskutečnění komunistické revoluce, přesto však část úřednictva a také občanských osob, které jsou s nimi spojeny (mezi nimi je možno rozeznat pravé a levé křídlo; tzv. praví jsou komunisté, kteří se vydávají za stoupence našeho národního státního zřízení), vědomě prohlašuje, že hodlá dovést věc ke komunistické revoluci, a nebude velkou chybou říci, že nezkušení vojáci neznající situaci se podrobí jejich vůli.

Během uplynulých deseti let jsem poznal jak představitele vojenských a byrokratických kruhů, tak představitele pravých a levých. Po střízlivém přezkoumání své dosavadní činnosti jsem dospěl k určitým závěrům. Když ve světle těchto závěrů přehlížím vývoj událostí za posledních deset let, cítím, že jsem mnohé pochopil a v mnohém se vyznal.

Za tuto dobu jsem měl se svolením Vašeho Císařského Veličenstva dvakrát tu čest vytvořit kabinet. Veden úsilím sjednotit zemi a vyhnout se vnitřním třenicím, snažil jsem se brát podle možností v patrnost požadavky stoupenců obrození a nedovedl jsem správně odhadnout, jaké cíle se skrývají za těmito požadavky. V tom je moje neodpustitelná chyba a já cítím na sobě tíhu největší zodpovědnosti za to, co se stalo.
V poslední době stále více zesilují hlasy, jež vzhledem k situaci na frontě volají na poplach a zároveň vyzývají celý národ k čestnému zániku.

Reklama

Ačkoli podobné výzvy vycházejí od tzv. pravých, myslím, že je k tomu podněcují komunistické živly, které se snaží touto cestou uvrhnout zemi v chaos a dosáhnout tak konečně svých revolučních cílů.

Z druhé strany, jako protiváha rozhodných výzev ničit Angličany a Američany, postupně sílí prosovětské smýšlení, část vojska posuzuje otázku tak, že je nutno za cenu jakýchkoli obětí navázat přátelské styky se Sovětským svazem, a někteří pomýšlejí na navázání spojení s Jaňanijí.

Každým dnem tak uvnitř země i za jejími hranicemi dozrává stále více různých podmínek přibližujících komunistickou revoluci. A bude-li vývoj na frontách nadále nepříznivý, tato situace se bude rychle zhoršovat.

Kdyby existovala sebemenší naděje na změnu postavení na frontách, všechno by se dařilo jinak. Nyní, vycházeje z neodvratnosti naší porážky ve válce, dovoluji si vyjádřit pevné přesvědčení, že pokračovat ve válce, ve které nemáme perspektivy na vítězství, znamená doslova hrát do rukou komunistické straně. V zájmu zachování našeho národního státního zřízení je tedy nutné válku co nejdříve skončit.

Hlavní překážkou na cestě k zakončení války je přítomnost stoupenců obrození v armádě, kteří od doby mandžuského incidentu urychlovali události a přivedli nás do nynějšího postavení. Ačkoli tito lidé už nevěří v možnost úspěšně skončit válku, jsou stoupenci odporu až do konce, pokládajíce to za jediný způsob záchrany naší cti.

Existuje nebezpečí, že nebude-li tato skupina likvidována a nastane-li nutnost ihned skončit válku, využijí praví i leví stoupenci této skupiny z řad občanských osob této situace ke svým zájmům, vyvolají v zemi nepokoje a my těžko dosáhneme žádoucího cíle. Chceme-li tedy skončit válku a uvážíme-li výše uvedené, musíme především likvidovat tuto skupinu.

Jestliže odstraníme tyto osoby, byrokracie jdoucí za nimi a také pravé i levé občanské živly ustoupí do pozadí. Doposud ještě nepředstavují velkou sílu. Jsou to pouze jednotlivé osoby, které se snaží uskutečnit svoje temné záměry a využívají k tomu vojska. Přetneme-li kořeny, větve a listí spadnou samy.

Dále se mi zdá (ačkoli možná že je to poněkud zaujaté mínění, vyplývající ze snahy vidět přání jako skutečnost), že po likvidaci této skupiny skončí třenice ve vojenských kruzích, a možná že se zmírní napětí v Americe, Anglii a v Čunkingu: Amerika, Anglie i Čunking prohlašují, že od samého začátku je jejich cílem ve válce svržení japonské vojenské kliky. Dojde-li ke změnám v našich vojenských kruzích a změní se jejich politika, je velmi pravděpodobné, že i naši protivníci se zamyslí nad účelností pokračování ve válce.

Za všech okolností vyžaduje likvidace této skupiny a změny ve vojenských kruzích od Vašeho Veličenstva neodkladnou a skutečně mimořádnou rozhodnost, neboť jde o záchranu Japonska před komunistickou revolucí.

Literatura:
Antoním Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více