Operace Judgement - díl I.

Autor: Luky / luky 🕔︎︎ 👁︎ 39.553


Fairey Swordfish
commons.wikimedia.org

Reklama

Vznik plánu

Plán vznikl na palubě bitevní lodě HMS Warspite v době vrcholu krize v Evropě koncem září 1938, kdy vrchní velitel středomořského loďstva (Mediterranean fleet) admirál sir Dudley Pound definoval strategii ochromení italského loďstva. V tomto plánu počítal s letadlovou lodí HMS Glorious, které velel Capt. Lumley Lyster a také jemu svoji vizi použití nosiče přednesl. Tento důstojník měl za úkol vypracovat plán jak nejúčinněji toto loďstvo zneschopnit. Capt. Lyster povolal dva důstojníky a to, Cdr. Guy Willougbyho a Cdr. Lachlana MacIntoshe,  velitele perutí dislokovaných na HMS Glorious, kteří měli pomoci při sestavování plánu. Jako základ posloužil náčrtek z roku 1935, kdy Itálie napadla Habeš (Etiopské císařství). Již v tomto dokumentu se pravilo, že nejlépe by bylo, kdyby byly hlavní síly Italského Loďstva (Regia Mariny) napadeny v svém hlavním přístavu Tarent.


Conte di Cavour
commons.wikimedia.org

Na počátku října 1938 byl předložen konečný plán, v němž bylo zakotveno, že útok bude proveden v noci a přednost dostanou torpéda před pumami. Jako standardní letoun byl v té době Fairey Swordfish, třímístný dvojplošník potažený plátnem a otevřenou kabinou s maximální rychlosti okolo 210 Km/h. Unesl 815kg pum nebo jedno torpédo a vytrvalost cca 4hod. Letoun byl snadno ovladatelný a měl velkou strukturální pevnost a značnou odolnost vůči poškození. Posádkami byl nazýván Stringbag (Síťovka) pro hustý výplet dráty mezi křídly. Plán počítal s nasazením tří perutí (812., 823., 825.) Swordfishů po 12 letounech, celkem 36 stroji. Ztráty byly propočteny na 5% všech strojů nebo i ztráty letadlové lodi v případě krajního neúspěchu. V této době byl poměr sil ve Středozemním moři jasně ve prospěch Regia Mariny. Ta měla ve stavu 2 nové rekonstruované lodi třídy Cavour Conte di Cavour a Giulio Cesare​ a 2 staré Caio Duilio a Andrea Doria, dále 2 nové moderní Vittorio Veneto a Littorio, 23 moderních křižníků z toho 8 težkých a 128 torpédoborců.


Vittorio Veneto a Littorio
commons.wikimedia.org

Proti tomu Britové mohli postavit 3 starší bitevní lodě, 1 letadlovou (HMS Glorious),  pět křižníků a 30 torpédoborců. Plán byl schválen, protože nepostrádal moment překvapení a měl v té době i neortodoxní pojetí. Přeci jenom letectvo z letadlových lodí bylo bráno stále jako doplněk (především jako průzkum flotily).

Sama HMS Glorious nebyla žádná mladice, počátek konstrukce sahá do roku 1916 a byla tedy jedna z prvních letadlových lodí spolu s HMS Furious a HMS Courageous. Původně stavěna jako bitevní křižník, ale později adaptována na letadlovou loď. Toto plavidlo mělo pouze letovou palubu, ale žádné katapulty či záchranné bariéry či jiné vymoženosti, dnes na první pohled běžné. Opravdu první moderní letadlová loď HMS Ark Royal byla teprve ve výstavbě. Letecký personál na letadlové lodi HMS Glorious nelenil a pilně cvičil denní i noční torpédové útoky. A čas plynul.

Reklama


HMS Glorious
commons.wikimedia.org

Dne 1. Září 1939 napadlo Německo Polsko, to se ještě držela Itálie zpátky, ale po napadení Francie začali italští fašisté vystrkovat růžky. 3. září vyhlásila Velká Británie válku Německu a musela pokrýt svým loďstvem téměř půl zeměkoule a to se projevilo i na rozmístění původní Mediterranean fleet. Glorious byla odvelena do Indického oceánu pátrat po německé kapesní bitevní lodi Graf Spee. Ta byla záhy potopena, ale Glorious zůstala, aby chránila konvoje v tomto oceánu. 

Dne 10. dubna byla převelena do Severního Atlantiku, aby vypomohla u Norska a rovněž byl vyměněn kapitán lodi. Kapitán Lyster byl povýšen a převeden jinam a na jeho místo nastoupil D´Oyly Hughes. Ještě než byla Glorious 8. června 1940 potopena u norského pobřeží německými bitevními křižníky Scharnhorst a Gneisenau, bylo 6 letadel 823. perutě odveleno na Britské ostrovy a to byla jediná část personálu, která byla nevědomky zachráněna. Ostatní osádky zemřely v chladných vodách Atlantiku 500 km od Norska.

Dne 18.6.1940 vyhlásili Italové válku Francii i Velké Británii. V té době byl fašismus na vrcholu a Italové chtěli také svůj krajíc nadvlády nad Evropu. Prostý italský lid toto nechápal a ani Regia Marina nebyla zrovna pro, už s ohledem na to, že za 1. světové války italské a britské loďstvo bojovalo bok po boku. Italové a Němci neměli vyjasněné závazky společné spolupráce obou námořnictev, protože Středozemní moře bylo považováno za italskou doménu a tak vše zbylo na nich. Jak již bylo uvedeno, Regia Marina měla v době vyhlášení války velkou početní převahu a Mussolini byl přesvědčen, že Brity z Středozemního moře vymete a tak se moc tímto netrápil.


HMS Eagle
commons.wikimedia.org

26. června 1940 ministerský předseda Winston Churchill vydal rozkaz k obnově Mediterranean fleet z předválečného období a jako velitel určen admirál Sir Andrew Cunningham. Jedinou letadlovou lodí, která byla na toto bojiště převelena byla HMS Eagle. Ta byla jen o něco mladší a modernější než Glorious, ale na svoji dobu již stejně zastaralá.

Reklama


Admirál Andrew Browne Cunningham
commons.wikimedia.org

Opět se vynořila eliminace Regia Marine, ale zatím k tomu nebyly podmínky. HMS Eagle byla zastaralá a nic jiného nebylo po ruce. Jediné světélko na konci tunelu byla letadlová loď HMS Illustrious, ale ta byla před dokončením a tak byl nucen Lyster vyčkávat až nastane ta správná doba. Tato doba nastala na konci května, kdy Illustrious dokončila výcvikový program a byla plně dozbrojena.


HMS Illustrious
commons.wikimedia.org

Tato nová supermoderní tzv. flotilová letadlová loď měla na délku 231m a šířku 29m. Standardní ponor byl 8,5m Loď měla pancéřovanou letovou palubu o tloušťce 76mm, pro zajímavost pancíř byl vyroben ve Vítkovických železárnách a byl dodán těsně před vypuknutím války, 6 kotlů a 3 turbíny vyvinuly sílu 110 000HP a udělovaly lodi rychlost až 31 uzlů (57 km/h). Protiletadlová výzbroj se skládala z 16 děl ráže 114mm (8x2ks), 48 děl 40mm (6x8ks) a 20 děl 20mm (20x1ks). Dvě hangárové paluby pojaly až 60 letadel. Loď obdržela 2 výtahy pro letouny, záchranné bariéry pro případ nezaklesnutí záchytného háku letadla, záchytná lana pro bezpečné přistání a hlavně úplnou novinku – radar.

Velení lodi převzal Capt. Denis W. Boyd, první důstojník Cdr. Gerald Tuck, dělostřelecký důstojník Lt. Cdr. Herbert Acworth, torpédový důstojník Lt. Cdr. Ralph Duckworth, starší důstojník – inženýr Lt. Cdr. Richard Tosswill, navigační důstojník „Rosie“ Baker , radarový důstojník Schierbeck (Kanaďan) a velitel letecké skupiny Cdr. Ian Robertson. Velitelem letové paluby byl Lt. Cdr. Douglas „Haggis“ Russell. Velitelem 815. perutě byl Lt. Cdr. Kenneth Williamson, 819. perutě Lt.Cdr. J.W. „Ginger“ Hale a stíhací 806. perutě Lt. Cdr Evans. Jako poslední přišel Rear Admiral Lyster, který velel všem letadlovým lodím Mediterranean fleet.V tomto složení zahájila loď válku. Na palubu byly naloděny perutě č. 815. a 819. s 24 stroji Fairey Swordfish a stíhací 806. peruť s 12 stroji Fairey Fulmar.


Fairey Fulmar Mk.I
commons.wikimedia.org

21. srpna odplula HMS Illustrious směr Gibraltar a Středozemní moře. Po příjezdu do Alexandrie Rear Admiral Lyster informoval Adm. Cunninghama o plánu napadnout Tarento a ten jej bez připomínek přijal. Mezitím opět všechny perutě na Eagle a Illustrious začaly provádět výcvik pro útok na Tarent. Cdr. Thomson a Lt. Pollock, členové Lysterova štábu, vypracovali nový plán útoku na přístav. Termín byl určen na 21. října 1940 v den kdy admirál Nelson porazil francouzsko-španělské loďstvo u Trafalgaru a měl být měsíc v úplňku. Dále byl podán požadavek na fotoprůzkum italského přístavu, který provádělo RAF z Malty. Bohužel těsně před plánovaným náletem došlo k nehodě v podpalubním hangáru, kde vypukl požár a zcela zničil 2 Swordfishe a několik poškodil. Po uhašení ohně musely být letadla rozebrána a vysušena, opravena loď a proto se operace odložila.

Mezitím však Itálie 28. října napadla Řecko a Britové byli nuceni rozdělit své síly ještě k pomoci Řekům  Bohužel na konci října musel Adm. Cunningham poslat do opravy letadlovou loď Eagle, která měla poruchu palivového systému a tím ztratil 50% své úderné síly na přistav. Nařídil, aby 5 Swordfishů a 8 posádek přešlo na HMS Illustrious.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více