kapitán Masao Ohaši

Autor: Karl Schlange / Schlange 🕔︎︎ 👁︎ 14.785

Masao Ohaši spatřil světlo světa v listopadu 1922 ve městě Kórijama v prefektuře Fukušima. Po absolvování střední školy v Azumi nastoupil v prosinci 1939 jako sedmnáctiletý do Armádní letecké školy kadetů (Rikugun Kókú Jakašikan Gakkó). Zde graduoval v březnu 1941. V červnu téhož roku zahájil studium na Letecké důstojnické škole (Rikugun Kókú Šikan Gakkó), kterou jako posluchač 56. běhu úspěšně zakončil v květnu 1943 v hodnosti poručíka (Hiko Šoji). Hned následující měsíc pokračoval ve výcviku, tentokrát v Armádní letecké škole v Šimošizu. I zde uspěl a vyřazen byl v listopadu 1943 s kvalifikací průzkumného pilota.

Jeho další kroky vedly na základnu Ozuki v prefektuře Jamaguči, kde se počínaje prosincem 1943 stal příslušníkem Průzkumné Čutai zařazené ke štábu 19. Hikodan. V červnu následujícího roku byla tato jednotka reorganizována na Dokuritsu 19. Čutai a zapojila se do obrany západní části Japonska. V srpnu 1944 byl Ohaši povýšen do hodnosti nadporučíka (Hiko Čuji).

Reklama

První bojovou misi si Ohaši odbyl 21. listopadu 1944. Toho dne se Boeingy B-29 ze stavu 58. BW vydaly bombardovat zařízení 21. Námořního leteckého arzenálu (21. Kaigun Kókúšó). Ohaši formaci B-29 našel u ostrova Cheju.

Dne 23. března 1945 byla jednotka zařazena pod velení 6. Kókúgun a přemístila se nejprve na letiště Muširota a poté na základnu Chiran v prefektuře Kagošima. Odtud měla pod přímým velením 6. Kókúgun podporovat činnost 3. Kógekišúdan.

Posledního březnového dne dostal Ohaši rozkaz provést průzkumný let nad Okinawu. Letět měl v Ki-46-II, který postrádal běžné vybavení, dokonce i kameru. Demontáž výstroje měla letounu dopomoci k lepšímu dostupu. Ohašiho stroj nesl v trupové a křídelních nádržích celkem 1 657 litrů paliva, což mělo zaručit dolet 2 474 km a stroj měl ve vzduch vydržet téměř 6 hodin. Z dráhy letiště v Chiranu odstartoval ve 13:05, západně minul souostroví Satsunan a zamířil k jihu. Ve 14:38 přeletěl ve výšce 6 700m ostrov Torišima. a v 15:00 se dostal nad bojiště. Když ve výšce 6 700 metrů přelétal Okinawu, spatřil nepřátelské lodě shromažďující se u západního pobřeží tohoto ostrova. Pokračoval 200 km dále na jih, poté se otočil a zamířil zpět. Dostal se do oblačnosti, ale v 15:30 zahlédl pět nepřátelských konvojů doprovázených křižníky. Podle druhého člena posádky Jiró Egawy se celkem jednalo o 134 lodí. Bohužel, porucha rádia neumožnila předat tuto důležitou zprávu na pevninu. Ki-46 se pokusily dostihnout dva Hellcaty, ale díky vyšší rychlosti se Ohašimu podařilo uniknout. V Chiramu přistál v 17:00 a pozemní personál doplnil jeho stroji palivo. Ohaši mezitím podal hlášení o zjištění nepřátelských konvojů přímo ve štábu 6. Kókúgun. V 17:30 vzlétl znovu a zamířil do Fukuoky. Během letu mu však přestal pracovat jeden motor, ale nakonec se mu podařilo v pořádku přistát v Muširota. Kola letounu se dotkla dráhy letiště v 19:00 a osádka tak zakončila nejdůležitější misi ve svém životě.

Zpráva o nepřátelských lodích byla velením velmi ceněna. Projevilo se to i 6. května, kdy nadporučík Masao Ohaši obdržel z rukou velitele 6. Kókúgun generálporučíka Michio Sugawary řád Bukošo třídy Otsu. Citace v rozkaze, která udělení řádu doprovázela, zdůvodňovala vyznamenání takto: „...značně se podíleli na armádních operacích tím, že během dálkové průzkumné mise provedené 31. března 1945 nalezli a následně nahlásili velký konvoj nacházející se 200 km východně od Okinawy, což může být oceněno řádem Bukošo.

V citaci rozkazu bylo v souvislosti s osádkou záměrně uvedeno množné číslo, protože za tutéž misi dostal řád Bukošo také druhé člen osádky nadporučík Jiró Egawa.

Během dubna 1945 se část jednotky přesunula do Kanoje a provedla celkem šest misí, včetně doprovodu sebevražedného Šitei z jednotky Šinbu Sakura, který zaútočil 7. dubna. V té době rovněž probíhalo přezbrojování z verze Ki-46-II na verzi Ki-46-III. Ohaši také povýšil, 10. června mu byla udělena hodnost kapitána (Hiko Taji). Působení na základně Kanoja ukončil detašmán v červenci a přesunul se do Muširoty. Poté se jednotka stala součástí 28. Dokuritsu Hikotai a přesunula se na letiště Tógane. Zde se dočkala konce války.

Kapitán Ohaši nalétal celkem 690 hodin a 14 minut na letounech Tachikawa Ki-9/Ki-17, Tachikawa Ki-55, Tachikawa Ki-36, Tachikawa Ki-54, Micubiši Ki-46-II a Micubiši Ki-46-III.

Pramen:
Mitsubishi Ki-46 Dinah (Revi II-4002)- Martin Ferkl

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více