George Frederick Beurling

Tento nejúspěšnější kanadský stíhač druhé světové války se narodil 6.12.1921 v Montrealu. Jeho otec byl Švéd a matka Angličanka. Létat chtěl již od mládí a pokusil se vstoupit do RCAF, ale protože neměl středoškolské vzdělání nebyl přijat. Absolvoval tedy soukromé hodiny létání a po vypuknutí Zimní války chtěl vstoupit do finského letectva, ale nedostal svolení od rodičů, které potřeboval, protože ještě nebyl plnoletý. Rozhodl se proto pro službu u RAF, kam byl v září 1940 na druhý pokus přijat. Operační výcvik prodělal u 57.OTU v Hawardenu a poté je přidělen k 403. peruti, ale po krátké době je převelen k peruti č. 41, protože nebyl členem RCAF. Zde také získal první vítězství, když 1.5.1942 nad Kanálem sestřelil Fw 190. O dva dny později sestřelil další, ale jeho velitel S/Ldr P.H.Hugo (1917-1986, 17+3-5-7 vítězství) nebyl spokojený s jeho kázní. Jako velký obdivovatel leteckých soubojů 1.světové války totiž často opouštěl formaci a vyhledával „psí souboje“, čímž ohrožoval jak sebe tak i ostatní členy jednotky.

Byl proto zařazen do operace Salient – převozu 32 nových Spitfirů Mk.V na Maltu. Sem přiletěl 9.6.1942 po startu z letadlové lodi Eagle a byl zařazen k 249. peruti. Dne 12.6. získal první vítězství, když poškodil Bf 109. První potvrzené vítězství získal pak 6.7.1942; během dvou letů sestřelil dvě italské stíhačky Macchi C.202, německý Bf 109 a poškodil bombardér Z.1007bis.

Dvanáctého se dvakrát utkal se stíhačkami Re.2001 a připravil Italy celkem o tři tyto stroje. V jedné ze sestřelených Re.2001 přišel o život velitel 2°Gruppo Aldo Quarantotti. Dne 14.7. byl jeho letoun během souboje poškozen a on raněn na patě. George však bojoval dál a 27.7. sestřelil dva Messerschmitty a dva C.202, další dvě stíhačky poškodil. V jedné ze sestřelených italských stíhaček zahynul Furio Doglio Niclot (7 vítězství), velitel 151°Squadriglie. Během července sestřelil celkem 15 protivníků, obdržel dvakrát DFM (and bar) a byl povýšen na důstojníka. Dne 10.8. se podílel na operaci Padestal – ochraně důležitého konvoje se zásobami pro Maltu. Dne 25.9.1942 sestřelil dvacátého soupeře a obdržel DFC. Dne 13.10. sestřelil dvě stodevítky, Ju 88 a další bombardér stejného typu poškodil. O den později vykonal nad Maltou poslední bojový let; sestřelil sice dva Bf 109 a Ju 88, ale i jeho letoun byl poškozen a on raněn na noze. Byl nucen svůj Spitfire BR173 opustit na padáku, na kterém se snesl do moře, odkud byl za 20 minut vyzvednut záchranným člunem. Během léčení v nemocnici obdržel DSO a 31.10.1942 odletěl směrem do Anglie. Dopravní Liberator však při mezipřistání v Gibraltaru havaroval a on jen taktak doplaval na pevninu (ke všemu měl ještě zraněnou nohu v sádře).

V listopadu 1942 odcestoval na propagační turné po rodné Kanadě a poté se vrací do Velké Británie. Od července 1943 je instruktorem u 61.OTU a 1.9. nastupuje službu u 403. perutě a od RAF je přeřazen k RCAF. Dne 24.9. nad Poix sestřeluje Fw 190 a v říjnu působí na štábu 126. stíhacího křídla. Po třech týdnech se ale hlásí u 412. perutě. Zde 30.12.1943 získává své poslední vítězství, když během doprovodu amerických bombardérů sestřelil další Fw 190. Stále však měl problémy s disciplínou a tak se v dubnu 1944 vrací do Kanady a 16.10. 1944 je propuštěn do zálohy v hodnosti Squadron Leader (S/Ldr).

Civilní život mu však nevyhovoval. Po vypuknutí arabsko-izraelské války v roce 1948, kde se rozhodovalo o bytí či nebytí nového státu Izrael, se rozhodl do tohoto konfliktu zapojit. Jeho prvním úkolem měla být přeprava letounu Norseman do Tel-Avivu, ale 20.5.1948 se po startu z římského letiště letoun zřítil a Beurling i jeho druhý pilot, Syd Cohen, bývalý pilot záchranného Swordfishe na Maltě a muž do jehož rukou kapitulovala italská posádka ostrova Lampedusa, zahynuli.

Tak tedy skončil život tohoto velmi nadaného pilota, který označil Maltu za ráj stíhačů  a získal celkem 31+1-0-9 vítězství.