Vývoj římského republikánského zřízení (1)

Autor: Radim Kapavík / kapa 🕔︎︎ 👁︎ 26.093

Spolupracovali: Saša Kolouch a Petr Zlesák

Úvod

Když Římané vyhnali svého posledního krále Tarquinia Superba (roku 510, případně 509 př.n.l.), stal se Řím republikou spravovanou volenými úředníky. Celá organizace římského státu byla téměř geniálně propracovaná a řídila se několika základními zásadami - princip volitelnosti úředníků (až na výjimky byli úředníci voleni lidovým shromážděním), princip časového omezení funkce (úředník zastával svoji funkci po přesně stanovenou dobu, většinou jeden rok), princip kolegiality (všechny úřady s výjimkou diktátora byly zpočátku zastávány dvojicí, a později ještě větším počtem, mužů a k rozhodnutí byl potřeba souhlas obou/všech úředníků na stejné úrovni) a konečně zásada nemožnosti zastávat více než jeden úřad najednou. Zastávání veřejného úřadu bylo čestné čili bezplatné. Funkci tak mohli zastávat pouze dostatečně bohatí občané, a to se všemi důsledky, které z takového uspořádání vyplývaly. Dalším důležitým znakem tohoto systému bylo přesné rozdělení kompetencí a dále fakt, že každý úředník (opět s výjimkou diktátora) nesl plnou zodpovědnost za své konání v úřadě - během funkčního období měl sice imunitu, ale po jeho skončení mohl být lidovým shromážděním souzen za své skutky.

Reklama

To vše zaručovalo, že státní správa hladce fungovala a moc nemohla být uzurpována jedincem (pokud by se někdo zmocnil moci nezákonně, mohl být kýmkoliv jakožto tyran beztrestně zabit). Existovala jediná výjimka, která nerespektovala prakticky žádné z výše uvedených pravidel, a tou byl diktátor, specifický úředník, kterému byla v případě vážné krize na omezenou dobu svěřena téměř neomezená moc. Kontinuitu vlády navíc zajišťoval senát, jakási rada starších, jehož členové se pravidelně neměnili a který si v římské republice vydobyl pevnější mocenské postavení, než mu oficiálně náleželo. Suverénním nositelem moci byl lid, který ji vykonával prostřednictvím lidových shromáždění (i když zpočátku toto právo zůstalo vyhrazeno pouze jedné složce římských občanů, patricijům, kdežto plebejové na chod státu měli vliv jen minimální). Římané neměli psanou ústavu, což jim však nebránilo, aby tu svoji tradiční (nepsanou) velmi přísně dodržovali.

Pokusme se nyní podrobněji podívat na římské uspořádání státu:

- Doba královská (do 509 př.n.l.)
- Počátek republiky (kolem 509 př.n.l.)
- Raná republika (509 – 400 př.n.l.)
- Období sociálních nepokojů (444 – 367 př.n.l.)
- Vrcholná republika (367 – 100 př.n.l.)
- Římská republika kolem roku 100 př.n.l.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více