Falklandy 1982

Autor: Radim Kapavík / kapa 🕔︎︎ 👁︎ 56.890

Souostroví Falklandy je tvořeno dvěma hlavními ostrovy a množstvím malých ostrůvků v jejich okolí; nachází se 480 km východně od Ohňové země. Neosídlené ostrovy byly objeveny britskými mořeplavci roku 1592, ale až roku 1765 byly osídleny britskou vojenskou posádkou, která byla již roku 1774 zrušena. Jejím důsledkem však bylo osídlení ostrovů britskými osadníky. Jižní Amerika byla v době rozmachu země španělskou kolonií, a Španělé si proto činili nárok i na Falklandy. Roku 1810 však v Jižní Americe vypukl boj za nezávislost kolonií a roku 1826 v jeho důsledku vzniká Federativní republika Argentina. Ta jako nástupnický stát španělské kolonie převzala i snahu získat Falklandy neboli Malvíny, jak se jim španělsky říká. Roku 1820 je proto obsadila, čímž začal dlouhodobý spor mezi Argentinou a Velkou Británií, která ostrovy stále považovala za své. Roku 1832 se Argentina pokusila souostroví kolonizovat, tento pokus však ztroskotal na vzpouře britských osadníků. Následujícího roku byla obnovena britská vojenská posádka a roku 1892 se Falklandy oficiálně staly britskou kolonií v čele s guvernérem. 19. století bylo v Argentině ve znamení velkého hospodářského růstu doprovázeného politickou nestabilitou, soupeřením federalistů, centralistů a vojenských diktatur podporovaných velkými vlastníky půdy. Až v letech 1916 až 1930 byly u moci umírněné demokratické strany. Poté došlo k vojenskému převratu; během druhé světové války zůstala země neutrální; roku 1943 došlo k dalšímu vojenskému převratu, kterým byl do čela země vynesen plukovník Juan Domingo Perón. Ten se roku 1946 stal prezidentem. I přes jeho reformy došlo k hospodářskému úpadku, roku 1955 byl proto armádou sesazen a následovalo období politické krize, kdy se vystřídalo několik převážně vojenských vlád. Roku 1973 byl proto Perón opět povolán z exilu, aby se ujal řízení státu; hned následujícího roku však zemřel. Moc zůstala v rukou jeho stoupenců, ti však byli roku 1976 svrženi vojenským pučem, po kterém následovala represivní vláda vojenské junty.

V průběhu 20. století však Argentina nepřestala vznášet požadavek na Falklandy, a roku 1964 proto bylo za účasti OSN na ostrovech uspořádáno referendum. V něm se obyvatelé vyslovili pro zachování stávajícího statutu a přáli si zůstat britskými občany. Avšak vojenská junta vládnoucí v Argentině po šesti letech ztrácela sílu. Docházelo k demonstracím, lidé se přestávali bát vyjadřovat svoji nespokojenost s represivní vládou; zemi navíc postihla hospodářská krize. Junta proto připravila a provedla operaci Rosario - obsazení Falkland - aby odvedla pozornost od domácích problémů, krátkou vítěznou válkou posílila svoji prestiž a pozvedla národní cítění Argentinců.

Argentinská invaze

Reklama

2. dubna 1982 ve 4:00 hodin londýnského (světového) času se argentinský Operační svaz 40 rozmístil okolo Falkland. V Londýně britská předsedkyně vlády, proslulá "železná lady" Margaret Thatcherová, reagovala rozkazem připravit protiopatření pro případ, že by došlo k invazi. V 6 hodin byla zmobilizována skromná falklandská armáda, čítající 80 příslušníků námořní pěchoty a 20 místních dobrovolníků. Těchto 100 mužů tvořilo kompletní ozbrojené síly ostrovů, které měly zhruba 1 800 obyvatel. Argentinský admirál Jorge Allara ze své vlajkové lodi Santisima Trinidad žádal britskou kapitulaci. Poté, co byla odmítnuta, začala malá argentinská jednotka s vyloďováním u Port Stanley, hlavního města Falkland. Invaze začala; britský guvernér Rex Hunt prohlásil: "To vypadá, jakoby to ti šílenci mysleli vážně." Asi za čtyři hodiny se ozvala první střelba a výbuchy. V Londýně mezitím Margaret Thatcherová svolala mimořádnou schůzi bezpečnostního kabinetu.

První argentinské jednotky dorazily do Port Stanley v 10:15 a zaútočily na sídlo guvernéra, bráněné méně než 50 muži. Zatímco u guvernérova sídla probíhá prudký boj, v 11:00 se hlavní argentinské síly vyloďují necelých 10 kilometrů od Stanley a zmocňují se přistávací plochy. Do 13:00 je tato připravena a přistává na ní další pluk argentinských vojáků. Tou dobou je už město Stanley v argentinských rukou - s výjimkou guvernérova sídla; tou dobou už Argentinci v boji o tuto budovu ztratili prvního muže. Ve 13:25 guvernér Hunt čele rostoucí přesile Argentinců požádá o příměří a kapituluje. Nebyl zabit ani jeden britský voják, ani obyvatel Falkland, jeden člen pomocného oddílu je těžce raněn. Britští vojáci námořní pěchoty a guvernér Falkland jsou letecky přepraveni do uruguayského Montevidea. Nad guvernérovým sídlem zavlála argentinská vlajka a vůdce vojenské junty v Argentině slaví "znovuzískání" Malvín; prohlašuje, že nebyla jiná možnost než vojenské obsazení. Ve 14:00 britská vláda vykázala argentinské diplomaty ze země; Bank of England zmrazila argentinské prostředky. Zatímco v argentinských městech probíhají oslavy, většina britské veřejnosti se z podvečerních zpráv dozvídá o okupaci Falkland a reakci své vlády. Parlament podpoří návrh bezpečnostního kabinetu na vojenské protiopatření. Britský velvyslanec při OSN v New Yorku zároveň předkládá rezoluci odsuzující invazi a požadující okamžité stažení argentinských sil z ostrovů. Ta je posléze přijata. Ve 22:00 je devět britských lodí ve Středozemí připraveno k nasazení; během několika hodin vyplují na tři týdny trvající cestu do války o souostroví Falklandy, které by sice většina obyčejných Britů na mapě světa hledala s obtížemi, avšak kterého se nejsou ochotni vzdát.

Následujícího dne, kdy argentinské síly obsadily zbytek území Falkland (v krátké přestřelce přišli o jeden vrtulník a čtyři vojáky) a také Jižní Georgii, neobydlené ostrovy přidružené k Falklandám, ležící skoro 2 000 km jihovýchodně od nich, vystoupil vůdce vojenské junty v Argentině, generál Galtiery, na balkón prezidentského paláce před početný rozjásaný dav a prohlásil, že "Malvín se za žádnou cenu nevzdáme". Ve skutečnosti však nikdo v Argentině nevěřil, že Britové skutečně vyšlou vojsko a zaútočí. Ti však během oněch tří týdnů, které strávila jejich flotila plavbou Atlantikem, vytrvale odmítali kompromisní řešení, které požadovalo mezinárodní společenství, a trvali na stažení argentinského vojska. Argentinci věřili, že USA nakonec zasáhnou a nedovolí, aby došlo k opravdové válce. Ve skutečnosti na ni totiž nebyli vůbec připraveni. Vojáci neznali terén, zpravodajské služby nedodávaly potřebné informace, nikdy se na ostrovech ani nezačala budovat jakákoliv obranná opatření, argentinští vojáci s sebou ani neměli vhodnou výbavu, která by je chránila před syrovým počasím těchto zeměpisných šířek. Neměli rovněž dostatečné zásoby jídla a munice. Britové mezitím dorazili k Jižní Georgii.

Britský protiúder

25. dubna 1982 tak skutečně začala nevyhlášená válka o Falklandy. Většina evropských států podpořila Velkou Británii, většina států Jižní Ameriky naopak Argentinu. Jen Chile kvůli sporům s Argentinou ohledně ostrova v Beagle Channel poté, co si Argentina troufla na obsazení britských ostrovů, vyhlásilo stav ohrožení; hrozba ze strany Chile pak Argentině zabránila přesunout většinu elitních jednotek z pevniny. USA, které se nejdříve snažily dojednat mírové řešení krize, nakonec plně podpořily Velkou Británii včetně možnosti využívat jejich komunikační vybavení, letecké palivo a další vojenské vybavení společně se spoluprací výzvědných služeb. Britové vyhlásili válečnou zónu v okruhu 200 mil (320 km) kolem Falklandských ostrovů, na nichž se už nacházelo přes 10 000 argentinských špatně vycvičených vojáků. 25. dubna se britská flotila nacházela ještě 13 000 km od válečné zóny, ovšem speciální komando už obsadilo ostrov Jižní Georgie. Napadena, poškozena a zajata byla na něm kotvící dieselová ponorka Santa Fé a argentinská posádka ostrova podepsala bezpodmínečnou kapitulaci. 1. května začíná vzdušná bitva - britská letadla Harrier ze svých mateřských letadlových lodí a Vulcan z ostrova Ascension (při velmi napínavých akcích s několikanásobným tankováním za letu) zaútočila na letiště v Port Stanley (přejmenované Argentinci na Puerto Argentino) a sestřelila při tom 3 argentinské letouny. Následujícího dne předložil prezident Peru Argentině návrh mírového řešení krize a argentinská junta předběžně souhlasila s některými jeho návrhy. Tohoto dne však britská ponorka HMS Conqueror potopila argentinský křižník General Belgrano. Zabito bylo 368 argentinských námořníků. Vzhledem k tomu, že se tak stalo mimo válečnou zónu, setkala se akce s odporem mezinárodního společenství a argentinští představitelé v odpověď na ni stáhli svůj částečný souhlas s mírovým návrhem. Zároveň to však přimělo argentinské válečné lodě držet se mimo oblast bojů; na britské lodě dorážely pouze argentinské ponorky.

4. května zaznamenali Argentinci první úspěch, když jejich stíhací letouny Super Etendard raketami země-vzduch potopily britský torpédoborec HMS Sheffield s 20 muži na palubě. Navíc byl sestřelen jeden britský Harrier. Letecká a námořní válka pokračovala. 7. května se OSN zapojila do mírových jednání, avšak neúspěšně. 9. května došlo k většímu bombardování Falkland z moře i ze vzduchu a dva Harriery potopily argentinskou rybářskou loď Narwal. 11. května HMS Alacrity potopila argentinskou zásobovací loď Isla de los Estados. 14. května byly sestřeleny 3 argentinské Skyhawky. Britská předsedkyně vlády Margaret Thatcherová varovala, že k mírovému řešení zřejmě nebude možné dospět. V noci pak britské speciální jednotky provedly výsadek na ostrově Pebble, během něhož bylo na zemi zničeno 11 argentinských letadel. 18. května Britové odmítli další návrh mírového řešení a 21. května spustili vylodění u Port San Carlos, na severozápadním pobřeží východního ostrova. Zároveň se zintenzívnila letecko-námořní válka - byla potopena HMS Ardent, Argentinci při útoku přišli o 9 letounů. 23. května byla napadena HMS Antelope a poté, co opožděně explodovala nevybuchlá bomba, se potopila. Britové sestřelili 10 argentinských letadel, následujícího dne pak dalších 7. 25. května je bombou zasažena HMS Coventry (19 mrtvých) a raketou MV loď Atlantic Conveyor, který se potopil o tři dny později i se 12 námořníky.

Na souši mezitím Britové postupovali a rozšiřovali své předmostí. Po šesti dnech, 27. května, pak zahájili postup na východ ve dvou směrech. Jedna část se vydala přímo na východ, zatímco druhá na severovýchod, směrem na Douglas. Následujícího dne došlo k výsadku parašutistického pluku u osady Darwin. Následovala celodenní bitva, nejdelší a nejtvrdší boje této války. Britové byli v početní nevýhodě - 600 Britů stálo proti zhruba 1 500 Argentinců (argentinské zdroje však uvádějí, že jen 400 z těchto branců bylo schopno boje). Britové bojovali nejen s argentinským nepřítelem, ale také s nedostatkem munice a bez dostatečné palebné podpory. Navíc útočili za dne na rovném terénu proti připraveným pozicím; přesto nakonec zvítězili, obsadili Darwin i Goose Green. Zajato bylo kolem 1 400 Argentinců, 200 jich padlo. Na britské straně bylo 17 mrtvých. Za vydatné podpory námořnictva a letectva pokračoval postup britských sil od Port San Carlos. 30. května jejich severní část obsadila osadu Douglas a jižní strategicky významný Teal Inlet. Následujícího dne byla obsazena Mt. Kent a hlavní město Falkland Port Stanley bylo obklíčeno. Británie předložila své podmínky pro zastavení bojů, následně odmítla příměří navrhované v Radě bezpečnosti OSN Panamou a Španělskem. Válka ve vzduchu, na moři i na souši tedy pokračovala. 6. června začali Britové vyloďovat další síly (skotské a velšské jednotky) v Port Pleasant mezi Bluff Cove a Fitzroy. 8. června při náletu argentinských letounů na vyloďovací čluny v této oblasti zemřelo 50 Britů. Vše bylo připraveno k závěrečnému náporu na Port Stanley.

Port Stanley se drželo díky silným obranným postavením Argentinců v okolních kopcích. Právě dobytí těchto vrchů bylo klíčem k vítězství ve válce. 12. června začal generální útok. Britové obléhající město zaútočili na Mount Longdon, těžce opevněnou pozici nepřítele, kterou chtěli zdolat ještě před úsvitem. Nakonec její dobytí trvalo mnohem déle - Britové vrchol a okolí získávali pozici za pozicí po boji na bodáky. Stálo je to 23 padlých a 47 raněných, z nichž 6 zanedlouho svým zraněním podlehlo. Argentinci přišli o 50 vojáků a mnoho jich bylo raněno. S podporou lodních děl byly získány další dva důležité kopce v okolí, Two Sisters a Mount Harriet, a Skotové od jihu v další krvavé bitvě dobyli Mount Tumbledown. Přišli o 9 vojáků, 32 jich bylo raněno. Na straně nepřítele bylo asi 40 padlých a 34 Argentinců se vzdalo a bylo zajato. Další britské ztráty byly způsobeny raketovým útokem na HMS Glamorgan, který ostřeloval argentinské pozice na pobřeží. Avšak po těchto britských úspěších se Argentinci v Port Stanley 14. června vzdali. Argentinský velitel Mario Menendez podepsal bezpodmínečnou kapitulaci s podmínkou, že slovo "bezpodmínečná" nebude v textu uvedeno. Nato 9 800 Argentinců složilo zbraně.

Po boji

Reklama

Nevyhlášená válka o Falklandy, která trvala 72 dní, stála téměř 1 000 lidských životů - padlo 236 Britů a 655 Argentinců, mnoho z nich nevycvičených branců narychlo naverbovaných argentinskou juntou. Po skončení války měli Britové přes 11 000 argentinských zajatců; všichni byli následně propuštěni. 20. června Britové znovu obsadili Jižní Sandwichovy ostrovy a formálně zrušili válečnou zónu v okruhu 200 mil kolem Falkland. Nahradila ji "Ochranná zóna Falklandských ostrovů" v okruhu 150 mil. Válka však v obou zemích zasáhla do politického vývoje. V Argentině způsobila to, čemu se jejím započetím chtěla vojenská junta vyhnout - pád diktatury. Prezident země a vůdce junty Leopoldo Galtieri rezignoval a v následujících svobodných volbách roku 1983 zvítězila Radikální strana, pod jejíž taktovkou byly uskutečněny mnohé hospodářské a sociální reformy. Od roku 1989 následovala peronistická vláda, během jejíhož působení došlo k velkému hospodářskému rozvoji. Počátkem nového tisíciletí však přišlo období politické nestability a hospodářský krach země způsobený enormním schodkem veřejných financí vrcholící roku 2002, ze kterého se země vzpamatovává jen pomalu a bolestně.

Ve Velké Británii byly důsledky vítězné války opačné - Margaret Thatcherová, která před válkou u obyvatel ostrovní země ztrácela popularitu, následující rok opět drtivě se svojí Konzervativní stranou zvítězila ve volbách. Z vojenského hlediska přinesla válka několik poučení. Britská flotila nemohla operovat pod ochranným deštníkem letounů z pevninských základen, protože vojenskou základnu v oblasti nemá. Letouny startující z mateřských letadlových lodí si samy nebyly schopny vynutit vzdušnou převahu nad nepřítelem a důsledkem byla ztráta několika britských lodí. Ukázal se též význam ponorek - byly to jediné argentinské lodě, které se odvážily přiblížit k britskému seskupení; na druhé straně to byla právě britská ponorka, která Argentincům způsobila největší ztrátu potopením křižníku General Belgrano. Obě armády se pohybovaly na hranici svých logistických možností - Britům pomohla podpora ze strany USA, Argentinci mohli jako základny využít samotné souostroví. Ukázal se též význam průzkumu - Britům umožnil detailní naplánování několika operací, jako například útoků komand SAS, Argentinci jej naopak podcenili. Argentinská agrese byla vojensky připravena zcela nedostatečně, neboť byla narychlo naplánována a spuštěna z politických důvodů. Naopak Britové, ač nebyli na napadení svých držav připraveni, zareagovali velice rychle a pružně a čas potřebný k doplutí na místo určení využili k pečlivému naplánování operace.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více