Daniel Landa - Válka

Daniel Landa

V á l k a

Prozraď mi její jméno, je krásná a tajemná.
A pod bílým závojem jí prosvítají ramena.
Prozraď mi jméno tý, co kluci o ní sní,
S láskou a nenávistí dává se do písní.
Řekni za čím se skrývá, když v posledním tanečku
zatahá za špagát pohřebních zvonečků.

Hochům se lesknou oči, když bubny v myslích zavíří.
Krev stéká po obočí a sladkou chuť má polibek upíří.

Zaslechneš její jméno, když děti si na ni hrávají.
Na sen o nebezpečí, myslej mladý kluci potají.
Její rty jsou tak horký a milence svý nezradí,
Sladko maj navždy v puse ty, co jednou kvér si pohladí.
A oči má trochu vlhký, když podpatkem střevíčku
rozdrtí iluze máminejch mazlíčků.

Hochům se lesknou oči, když bubny v myslích zavíří.
Krev stéká po obočí a sladkou chuť má polibek upíří.

Její jméno je válka, když objímá svý milence.
Matky dál vychovávaj, někdy zbytečně, mladý šílence.
To se pak sevře v krku, když ukáže třeba na tebe,
a pak: „Chraňte naše duše!“ často zaznívá do nebe.