Panovníci státních celků

Autor: Jan Flieger / Dav 🕔︎︎ 👁︎ 18.898

Naši prezidenti

Československá republika

Tomáš Garrigue Masaryk (14.11. 1918 - 14.12. 1935) * 7.3. 1850 - + 14.9. 1937
Narodil se v Hodoníně jako prvorozený syn v chudé rodině Josefa Masárika. Roku 1876 zakončuje univerzitní studia a odjíždí na cesty (Itálie, Německo). V Německu strávil na univerzitě v Lipsku jeden rok. Tento pobyt neposkytl Masarykovi pouze rozšíření vzdělání, ale především zde v červnu 1877 poprvé spatřil svoji budoucí životní družku Charlottu Garrigue, dceru bohatého amerického podnikatele z New Yorku. Byla to především otázka finančního zajištění rodiny, jež vedla Masaryka k přijetí místa na pražské univerzitě. Do Prahy přišel s rodinou roku 1882, když došlo k jejímu rozdělení na českou a německou část. Před koncem roku 1914 odjel Masaryk do Itálie a po varování přátel se již do vlasti nevrátil. Po celou dobu války nesl na sobě největší tíhu a odpovědnost za budoucnost celého českého a slovenského národa při jednání v Anglii (1916), Rusku (1917 - duben 1918) a poté v Americe, až po podpis Pittsburgské dohody a Washingtonské deklarace. Dne 21. prosince 1918 se Masaryk vrátil do Prahy a příští den pronesl na Hradě své první poselství, už ve funkci prezidenta Československé republiky, do které byl zvolen Národním shromážděním 14.11. 1918. 14.12. 1935 ze zdravotních důvodů abdikoval, jako svého nástupce předložil parlamentu dr. Edvarda Beneše. Masaryk zemřel na sklonku léta 1937 na zámku v Lánech. Jeho pohřeb dne 21. září se stal velkou manifestací zármutku, ale také víry v demokracii všech demokraticky cítících občanů státu bez ohledu na národnost.
Edvard Beneš (18.12. 1935 - 5.10. 1938) * 28.5. 1884 - + 3.9. 1948
Druhý československý prezident již před první světovou válkou spolupracoval s T.G. Masarykem. Vzděláním byl sociolog a právník. Ve své protirakouské činnosti započaté po vypuknutí války pokračuje i v exilu ve Francii, kam se uchýlil v září 1915. Spolu s přítelem T.G. Masarykem se stává přední osobností našeho zahraničního odboje. V první československé Kramářově vládě byl E. Beneš jmenován ministrem zahraničí. V r. 1935 se vnitropolitické a mezinárodní poměry velmi zostřily. Prezident Masaryk abdikoval a na podporu Beneše se v republice vytvořila široká demokratická fronta. V r. 1938 požadoval Hitler odstoupení našeho pohraničí. Na konferenci v Mnichově 29. až 30. září 1938 Německo, Itálie, Anglie a Francie o našem osudu definitivně rozhodly. Francie a Anglie v naivní představě udržet světový mír nakonec Československo zradily. Byla to zpronevěra předchozích dohod, která představovala pro Beneše největší životní zklamání. Mnichovské ultimátum po poradě s vládou přijal. Vzápětí 5. října 1938 podal demisi, odjel do USA a pak do Anglie. V červenci 1940 utvořil v Londýně exilovou československou vládu, která řídila domácí i zahraniční odboj proti fašistickému Německu.
Emil Hácha (30.11. 1938 - 14.3. 1939) * 12.7. 1872 - + 1.6. 1945
Vynikající právník, dlouholetý prezident Nejvyššího správního soudu a obdivovatel anglické kultury, zvláště literatury, na funkci hlavy státu nikdy nepomyslel. Jako nestraník, konzervativec a zbožný katolík se však na podzim 1938 zdál vhodnou osobou pro úřad prezidenta okleštěné Československé republiky. V té chvíli jako by symbolizoval odhodlání udržet i ve zmrzačené zemi "řád a spravedlnost demokratického státu". Háchovu volbu uvítal v zahraničí i E. Beneš.

Protektorát Čechy a Morava

Emil Hácha (15.3. 1939 - 9.5. 1945) * 12.7. 1872 - + 1.6. 1945
Pod útlakem Adolfa Hitlera byl zřízen Protektorát Čechy a Morava. Háchovo postavení limitoval říšský protektor. Postupně se stává loutkou německé politiky. Od roku 1941 vykonává v důsledku nemoci úřad jen formálně. Hned v r. 1945 byl zatčen v Lánech a brzy poté zemřel ve vězeňské nemocnici v Praze na Pankráci.
Československá republika
Edvard Beneš (9.5. 1945 - 7.6. 1948) * 28.5. 1884 - + 3.9. 1948
Po návratu do osvobozené vlasti byl Beneš parlamentem opět zvolen do funkce prezidenta. Svůj sen o vybudování státu založeného na parlamentní demokracii však uskutečnit nemohl. V r. 1946 zvítězili ve volbách komunisté, kteří se v obnoveném státě začali tvrdě prosazovat. Politická krize v únoru 1948 byla pro Beneše osudovou. Přijal demisi demokratických ministrů a sestavením vládního kabinetu pověřil představitele komunistů K. Gottwalda, tímto se představitelé KSČ dostali parlamentní cestou k moci. Dne 7. června 1948 Beneš abdikoval.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více