Panovníci státních celků
Rozpočet valka.cz 2023 : 120.000,- Kč Příjmy k 11.07.2023 : 93.998,- Kč
♡ Chci přispět
♡ Chci přispět
Knížata a králové vládnoucí v zemích Koruny české |
||
Habsburská dynastie - díl 2. |
||
| Ferdinand II. (1620 - 1637) | * 9.7. 1578 - + 15.2. 1637 | |
| Marie Anna Bavorská | Christina (1601), Karel (1603), Jan Karel (1605), Ferdinand (1608), Marie Anna (1610), Cecilie Renata (1611), Leopold Vilém (1614) | |
| Eleonora Gonzanga | ||
| Byl synem Karla Štýrského. Po porážce stavovského povstání tvrdě zakročil proti domácí opozici a nechal 27 jejích představitelů 21.6. 1621 popravit na Staroměstském náměstí. Prosadil katolictví jako jediné náboženství a definitivně zlikvidoval stavovská uspořádání vlády v Českém království. Vzápětí po Bílé hoře začala násilná rekatolizace, která donutila lid buď přestoupit na katolickou víru, nebo ze země emigrovat. V roce 1627 (na Moravě 1628) vydává novou ústavu, tzv. Obnovené zřízení zemské. Jeho text prohlašoval český trůn za dědičný v habsburském rodě, němčinu zrovnoprávňoval s češtinou, omezoval postavení měst na zemském sněmu a vracel katolickému duchovenstvu podíl na vládě. | ||
| Ferdinand III. (1637 - 1646) | * 13.7. 1608 - + 2.4. 1657 | |
| Marie Anna Španělská | Ferdinand (1633), Marie Anna (1634), Filip August (1637), Maxmilián Thomas (1638), Leopold (1640), Marie (1646) | |
| Marie Leopoldona Tyrolská | Karel Josef (1649) | |
| Eleonara Gonzaga | Terezie (1652), Eleonora Marie Josefa (1653), Marie Anna (1654), Ferdinand (1657) | |
| Zmírnil realizaci rekatolizace, ale i tak na sklonku jeho vlády byli již české země téměř plně katolické. Přispěl k tomu i Vestfálský mír vydaný r.1648, který ukončil třicetiletou válku. Český stát setrval v Habsburském područí a naděje emigrace na návrat do vlasti zůstala nesplněná. | ||
| Ferdinand IV. (1646 - 1654) | * 13.7. 1608 - + 2.4. 1657 | |
| Na trůn nastoupil ještě za otcova života, ale záhy umírá. | ||
| Leopold I. (1657 - 1705) | * 9.6. 1640 - + 5.5. 1705 | |
| Markéta Tereza Španělská | Ferdinand Václav (1667), Marie Antonie (1669), Jan Leopold (1670), Marie Anna (1672) | |
| Klaudie Felicitas Tyrolská | Marie Anna (1674), Marie Josefa (1675) | |
| Eleonora Falcko-Neuburská | Josef (1678), Kristina (1679), Marie Alžběta (1680), Leopold Josef (1682), Marie Anna (1654), Marie Tereza (1684), Karel (1685), Marie Josefa (1687), Marie Magdalena (1689), Marie Markéta (1690) | |
| Představitel panovnického absolutismu. Prosazováním centralizace dosahuje vytvoření podunajského soustátí, které se stává jedním z předních mezi evropskými státními celky. Roku 1683 čelí obléhání Vídně tureckými sbory, na obraně se podílel český šlechtic Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic. Turci byli poraženi a dochází k jejich ústupu na Balkán. Vydržování silné armády a honosného císařského dvora bylo finančně náročnou záležitostí, která vede k nespokojenosti v Čechách, které jsou hlavním zdrojem příjmů z daní. | ||
| Josef I. (1705 - 1711) | * 26.7. 1678 - + 17.4. 1711 | |
| Amalie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská | Marie Josefa (1699), Leopold Josef (1700), Marie Amálie (1701) | |
| Pokračoval ve válce o španělské dědictví, do níž vstoupil již jeho otec a ve které podunajskou monarchii podporovala též Anglie. O zlepšení situace v Čechách za jeho vlády se zvláště zasazovali kancléři Jan Václav Vratislav z Mitrovic a Václav Norbert Kinský, příslušníci předbělohorské šlechty. V českém království byla ustanovena komise pro revizi Obnoveného zřízení zemského. Císařova smrt tyto snahy zmařila. | ||
| Karel VI. (1711 - 1740) | * 1.10. 1685 - +20. 10. 1740 | |
| Alžběta Kristína Brunšvicko-Wolfenbüttelská | Leopold (1716), Marie Terezie (1717), Marie Anna (1718), Marie Amalie (1724) | |
| Uzavřel mír s Francií ve válce o španělské dědictví a vzdal se definitivně nároku na španělský trůn. Jako odstupné získal území Neapolska, Sardinie a španělského Nizozemí (Belgie). Karel VI. byl posledním žijícím Habsburkem v mužské linii, což ho přimělo k tomu, aby r. 1713 vyhlásil tzv. pragmatickou sankci (r. 1720 schválena stavy). Ta stanovila nedílnost habsburských zemí a upravovala nástupnictví habsburských dcer v případě vymření mužské rodové linie. Ačkoli pragmatická sankce byla přijata většinou evropských zemí, nezabránila válce o rakouské dědictví, která se rozpoutala po Karlově smrti. Karlem VI. vymřel rod habsburský po meči. | ||
Reklama
Seriál
Podobné články
Další články autora
Autor : Jan Flieger / Dav