Pyrotechnický slovníček

Výbuch : je prudce a bouřlivě probíhající hoření za velkého vývinu tepla. Vzniklé plyny mnohonásobně zvětšují svůj objem a vytvářejí tak tlak dosahující až 10 132,5 MPa  ( 100 000 atm ).

Výbušniny : se v podstatě skládají z uhlíku, vodíku, kyslíku a dusíku. Výbušné přeměny chemických výbušnin - pevných látek - jsou charakterizovány především svojí rychlostí. Podle té je rozdělujeme na explosivní hoření a detonaci.

Explosivní hoření : nastává při trhacích pracích za použití zvlhlé trhaviny, při nedokonalém roznětu, nebo při špatném utěsnění.

Detonace : je výbušná přeměna, při které dosahuje reakce nejvyšší možné rychlosti v rozmezí 1 - 10 km.s. Vytváří se tak tlaková ( detonační ) vlna s tlakovým vzestupem až na 100 000 kg/cm

Stabilita detonace : je schopnost trhaviny detonovat po celé délce nálože současně, tedy s vysokou detonační rychlostí. Toto nám pak umožňuje využít maximální práceschopnosti výbušnin. Nestabilní je tedy taková detonace, kdy nálož není schopna detonovat po celém svém objemu současně. Máme - li trhavinu ovlivněnou stářím či chemickým narušením, musíme s možností nestabilní detonace počítat.

Deflagrace : je proces velmi rychlého hoření, které přechází v detonaci.

Výbušniny rozdělujeme na střeliviny, trhaviny a třaskaviny.

Střeliviny : neboli prachy, jsou používány hlavně ve vojenské technice jako hnací náplň pěchotních i dělostřeleckých nábojů. Do střelivin patří i střelný prach používaný v lomařství a bezdýmné prachy užívané ve střelivu pro lovecké a sportovní zbraně.

Trhaviny : patří mezi hlavní prostředky trhací techniky. Jejich hlavním typem přeměny je detonece po přivedení k výbuchu rozbuškou. Průmyslové trhaviny rozdělujeme na plastické a sypké.

Třaskaviny : se vyznačují velmi rychlím přechodem s explozivního hoření v detonaci. Pro tuto svoji vlastnost jsou užívány v rozbuškách k iniciaci trhavin. Třaskaviny ve volném stavu se v trhací technické nepoužívají.