Neprůstřelné vesty

Autor: Bronco 🕔︎︎ 👁︎ 58.945

Prababička vesta

Za používání vest se zasloužilo hlavně letectvo. To je začalo používat nejdříve.

Během první světové války vznikla potřeba chránit posádku, a to především proti palbě ze země. Pancéřování letadla bylo nemyslitelné vzhledem k nepřijatelnému nárůstu hmotnosti. Experimentovalo se s pancéřováním posádky. Piloti obdrželi "klasickou" plátovou zbroj, v pravém slova smyslu brnění. Obleček ale natolik omezoval pohyb, že se do bojového nasazení nedostal. Pozemní jednotky brnění zkoušely také a došly ke stejnému závěru - nepřijatelně snížená pohyblivost, která chrání vojáka zdaleka nejvíc. Testovala se i varianta pouze s ochranou hrudníku a zad, neúspěšně, opět neakceptovatelně snížená pohyblivost.

Babička vesta

Reklama

Mezi světovými válkami vývoj nepokračoval. Na vesty se nazíralo jako na vývojový omyl. Ovšem ne natrvalo. Flak nad Německem způsoboval spojencům velké ztráty. A byly to v drtivé většině lidé a ne stroje, kdo nevydržel. Zásahy střepin způsobovaly krvácení, která nebylo možno na palubách letadel zastavit. V četnosti přímé zásahy daleko zaostávaly za kropením střepinami explodujícího flaku. Ke slovu se dostaly opět vesty. Od roku 1943 začaly v Evropě posádky bombardérů B-17  používat tak zvané flak jacket. Byl to první náznak moderní neprůstřelné vesty. Flak jacket, speciální protistřepinová vesta, se dočkala masového použití. (Zajímavé je, že se prakticky vůbec nepoužívala v Pacifiku.) Vesty, nazývané i flak suits, měly smíšenou konstrukci. Hlavní konstrukční materiály byly dva. Jednak právě vynalezený nylon, jednak kovové destičky. Destiček, hlavního ochranného prvku vesty, bylo velké množství, což se odrazilo ve značné hmotnosti vesty. Samy armádní předpisy je doporučovaly oblékat až těsně před dosažením cíle nebo silně bráněné oblasti. Vesta chránila trup a podbřišek, doplňovala se ocelovou přilbou. Přestože vesty byly ještě značně nedokonalé, jejich nasazení je jednoznačně hodnoceno jako vhodné a úspěšné.

Máma vesta

Vietnam. „Krve a mrtvol jak ve špitále" (cit. z knihy Lovci - zabijáci). Průmyslu se dařilo zlepšovat vlastnosti nylonu. Vesty se stávaly pomalu standardem. Ke konci války se staly běžnými u pozemních jednotek a pravidlem u posádek vrtulníků. Vesty (fragmentation protective suit) byly lehké a poskytovaly i slušný uživatelský komfort. Jejich hlavní úlohou bylo opět eliminovat hlavně střepiny, které byly i v této válce nejčetnějším původcem zranění. Hlavním konstrukčním materiálem těchto lehkých ochranných vest byl upravený nylon. Jejich odolnost šla zvýšit vložením přídavných kovových destiček ať už ocelových či z lehkých slitin. Existovaly i vesty těžšího provedení, u kterých byl kovový panel již přímo zabudován. Tento plát můžeme směle označit za potomka kyrysu. Tato vesta si u pilotů mixérů vysloužila přezdívku Chicken plate, tedy servírovací tác. V přezdívce se odrážel jednak tvar kyrysu a vesty vůbec, ale i to, co si mysleli o její úrovni ochrany. Ta opravdu nebyla taková, jaká je dnes. Tuto vestu pozemní jednotky nepoužívaly, pevný plát snižoval pohyblivost. Časem byl pevný plát byl rozdělen na několik částí, zlepšily se i vlastnosti nylonu.

Slečna vesta

Na scénu přichází kevlar a s ním i radikální změny v konstrukci neprůstřelných vest. Kevlar je aramidové vlákno s vysokou pevností a nízkou průtažností. Představen byl na počátku sedmdesátých let firmou DuPont a výrobci vest rychle zjistili, že konečně mají to pravé ořechové pro své oblečky. Typickým materiálem je v součastné době kevlar 29 spolu s novějším kevlarem 129, který je lehčí, ohebnější a má vyšší pevnost. Aramidová vlákna jsou nejdříve zkroucena do provazců. Pak je z nich tkána hustá, pevně stahovaná tkanina s vnějším vzhledem těžké plachtoviny až pytloviny hnědooranžové barvy. Dalším konstrukčním materiálem na trhu je twaron a Twaron High Tenacity, aramidová vlákna velmi podobná kevlaru. V roce 1985 bylo uvedeno na trh polyetylénové vlákno spectra. Má ultravysokou molekulární hmotnost, pevností převyšuje ocel a přitom plave na vodě. Z vlákna je vyráběn netkaný materiál Spectra Shield. Je tvořen souběžně položenými vlákny spectra zalitými v pružné pryskyřičné matici. Pokaždé dvě vrstvy s navzájem kolmo orientovanými vlákny jsou pak zality do velmi slabé polyetylénové fólie. Ta zaručuje i značnou odolnost materiálu proti otěru a vlhkosti. Spectra Shield je charakteristický svou vynikající odolností proti opakovaným zásahům, střelám s vysokou rychlostí (např. z M-16) a odolností proti šikmým zásahům. Šikmé zásahy byly dlouho problémem. Střela vnikající šikmo do tkaniny kevlaru předchozími zásahy různě roztažené nebo naopak zhuštěné, má často velmi dobrou šanci na úspěch. Dostat se někomu na tělo, eventuálně pod kůži. :- )

Vesty jsou roztříděny pro snazší orientaci do několika kategorií. Nejrozšířenější je klasifikace americká - NIJ. Rozlišuje čtyři třídy (kategorie). Třída I je nejlehčí, III. třída zastaví střelu .357 Magnum či .45 ACP. Třída číslo IV by měla zastavit kulku z pušky. Nezbytnou součástí vest IV. třídy je hrudní panel, již vzpomenutý kyrys. Spolehlivě neprůstřelná vesta ovšem neexistuje. Svou roli tu má více vlivů. Střely stejné ráže, ale různé konstrukce (poloplášťové, ...) může vesta stavět s rozdílným výsledkem. Podstatný, ne-li nejpodstatnější vliv má deformovatelnost střely a její vnější tvar. Mimořádně vysokou průbojnost mají střely s ocelovým jádrem, u kterých dochází k minimální deformaci, a do zachycení střely se tak může zapojit jen omezený počet vláken. Odolnost proti takové munici (průbojné s ocelovým jádrem) výrobci vest zaručují jen a pouze při součastném použití přídavného kovového nebo keramického předního panelu. Většina součastných vest má vpředu kapsu, díky které je použití štítu bezproblémové. Štíty se dělají z různých materiálů a v různých provedeních. Kov, keramické hmoty, keramicko-kovové sendviče, monolitní provedení, destičky. Hlavní úlohou štítu není střelu zastavit, ale zdeformovat tak, aby se do vlastního zastavení střely a pohlcení její energie mohl zapojit dostatečný počet vláken balistického panelu. Štít vestu navíc také vyztužuje, což má vliv na rozložení nárazu po dopadu střely na větší plochu těla, čímž je lépe fyziologicky snášen.

Druhů různých neprůstřelných vest je dnes velké množství. Vesty pro skryté nošení. Taktické vesty zásahových jednotek s velkým množstvím upínacích prvků pro zbraň, zásobníky, ... Vesty s límcem a panelem chránícím podbřišek. Vesty kombinované s vestami záchrannými u pobřežního letectva.

Co se týče odolnosti proti bodným a sečným zbraním - názor, že vesta nejde probodnout nožem, je mylný. I vesty III. třídy odolnosti (dle NIJ) lze prostřelit kuší či kladkovým lukem. Ostré předměty totiž vlákna netrhají, ale řežou či odsouvají do stran. V případě požadavku na ochranu proti zbraním takového charakteru je nutné mít vestu speciální konstrukce. Taková vesta má navíc kovovou síťku, obvykle z titanu.

Hlavní zdroj: Neprůstřelné vesty od Ing. Martina Helebranta, L+K

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více