Bitva u Midway

Autor: Stanislav Karas 🕔︎︎ 👁︎ 45.218

Prakticky současně s napadením Pearl Harboru japonská vojska začala obsazovat Thajsko, Filipíny, Malajský poloostrov, Hongkong, Guam a Borneo. Již 10. prosince 1941 byla u malajského pobřeží napadena dvě britská válečná plavidla. Bitevní loď Prince of Wales (36 730t) a bitevní křižník Repulse (32 000 t) byly potopeny japonskými letouny startujícími z území obsazené tehdejší Francouzské Indočíny.

Japonská vojska slavila jeden úspěch za druhým. Již 25. Prosince byl dobyt Hongkong, 11. ledna 1942 Kuala Lumpur, 15. února Singapur. Na Filipínách se musela americká posádka stáhnout až na hornatý poloostrov Bataan na ostrově Luzon . Po námořní bitvě v Jávském moři 25. února - 2. března padly holandské državy Sumatra, Borneo, Jáva a přilehlé ostrovy. Bylo provedeno také vylodění na ostrov Guadalcanal v Šalamounově souostroví, který se později pro sérii urputných námořních i pozemních bitev stal legendární. V Tichomoří mezi asijským kontinentem a Austrálií se drželi spojenci již pouze na filipínském poloostrově Bataan a v Port Moresby na jižním pobřeží Nové Guineje. Zbylou oblast měli Japonci prakticky pod kontrolou i s jejími bohatými přírodními zdroji. Obyvatelstvo těchto území bylo neuvěřitelně krutě podmaněno a zotročeno. Situace byla pro spojence kritická.

Reklama

Podle japonských plánů měla být dalším cílem právě základna Port Moresby na Nové Guineji, ze které by mohli přímo ohrozit Austrálii. Ve dnech 5. - 7. května došlo ke střetnutí v Korálovém moři, které sice takticky vyhráli Japonci, ale strategické vítězství si podrželi Američané. Japonci sice ztratili lehkou letadlovou loď Šóhó oproti potopení velké letadlové lodi Lexington, jednoho torpédoborce a tankeru, ale na Nové Guineji se jim vylodit nepodařilo. I poškozené let. lodi Šókaku a Zuikaku a jejich zkušené posádky sestřelených letadel chyběly o měsíc později v bitvě o Midway. Na střetnutí v Korálovém moři je pozoruhodný fakt, že se poprvé v dějinách střetli na moři protivníci, jejichž lodi se vůbec nepřiblížily na dohled a veškeré útoky provedly palubní letouny.

Dne 18. dubna se uskutečnil nálet na Tokio provedený šestnácti speciálně upravenými armádními bombardéry B 25 Mitchell, které startovaly z paluby letadlové lodě Hornet. Pod vedením plukovníka Doolittla byly shozeny pumy na Tokio, Nagoju a Kóbe. Tento technicky pozoruhodný nálet měl spíše morální než vojenský účinek. Podpořil také plán Isoroku Jamamota, vrchního velitele japonského Spojeného loďstva a duchovního otce napadení Pearl Harboru, aby další útok byl veden proti atolu Midway. Prosadil se tak proti návrhům obsazení Cejlonu nebo Samoi , Fidži a Nové Kaledonie. Jamamoto věděl, že se musí pokusit vlákat nepřítele do rozhodující bitvy a zničit Tichomořské loďstvo, především letadlové lodě, které unikly zkáze v Pearl Harboru. A správně předpokládal, že Midway budou Američané bránit všemi možnými prostředky. Leží totiž jen 1136 mil od Havaje a otevírá cestu k této nejvýznamnější pacifické základně USA. Atol sám je tvořen pouze dvěma ostrůvky (Písečný - dlouhý dvě míle a Východní - dlouhý jednu míli). Přesto bylo na Písečném ostrově vybudováno letiště a v laguně přístav. Japonští plánovači tedy vypracovali plán dobytí Midwaye a zničení amerického tichomořského loďstva v mnoha různých složitých variantách na reakci protivníka . Jak se brzy ukázalo, měl velké slabiny.

Jedna věc se kterou také nepočítal byla také ta, že vrchní velitel Tichomořského loďstva admirál Chester Nimitz má k dispozici vynikající dešifrovací oddělení. Pod vedením dosti svérázného fregatního kapitána Josepha Rocheforta se podařilo částečně rozluštit japonský námořní kód a analyzovat jej. I když to tento skvělý tým neměl vůbec lehké, nakonec se mu i přes mnoho odpůrců podařilo Nimitze přesvědčit o správnosti svých vývodů. Vrchní velitel odletěl ihned vykonat podrobnou inspekci ostrova a již v následujících dnech začaly docházet s nejvyšší prioritou na Midway posily a technika vyžádané veliteli ostrova fregatním kapitánem Cyrilem Simardem a podplukovníkem Haroldem Shannonem, které by byly třeba na odražení invaze.

Páteří loďstva byly letadlové lodě. Američané v Tichomoří disponovali třemi:

Enterprise (19 800 t), Hornet (19 900 t) a Yorktown (19 900 t). Posledně jmenovaný byl těžce poškozen v bitvě v Korálovém moři a v neuvěřitelných třech dnech po návratu z tohoto střetnutí opraven.

Reklama

V čele 16. operačního svazu stál kontraadmirál Raymond Spruance, který nahradil nemocného viceadmirála Halseye. Velitelem 17. svazu a celého uskupení byl jmenován kontraadmirál Frank Fletcher. Ten však do rozhodování 16. svazu prakticky nezasahoval. Oba operační svazy se skládaly ze třech letadlových lodí - Enterprise, Hornet a Yorktown ( 79 stíhaček, 112 střemhlavých bombardérů a 42 torpédových letadel), sedmi těžkých a jednoho lehkého křižníku a čtrnácti torpédoborců. Všechny lodě se setkaly 2. června na tzv. Point Luck severovýchodně od atolu Midway. Na jeho obranu bylo vysláno prakticky vše, čím Američané v této oblasti disponovali. Snad jedinou jejich výhodou bylo letiště na atolu. Bylo nepotopitelné, a mělo více letounů než jakákoli letadlová loď.

Proti tomu byli Japonci v drtivé přesile a vůbec si nepřipouštěli jiný výsledek akce než vítězství. Dne 26. května (někteří autoři uvádějí datum o jeden den déle podle japonského kalendáře) vyplul z Japonska úderný svaz 21 lodí vedený admirálem Nagumem. Tvořily ho se svým mohutným a početným doprovodem čtyři letadlové lodě. Akagi (36 500 t), Kaga (38 200 t), Sórjú (15 930 t) a Hirjú (17 300 t) které nesly na svých palubách 84 stíhaček, 84 střemhlavých a 93 torpédových bombardérů. Dne 28. května opustil základnu podpůrný invazní svaz šestnácti lodí - velitel viceadmirál Kondo a hned za ním hlavní svaz (32 lodí) s obrovskou 64 000tunovou bitevní lodí Jamato - vlajkovou lodí velitele tohoto svazu a celé operace admirála Jamamota. Souběžně vyplula z ostrova Saipan invazní skupina (velitel kontraadmirál Tanaka) prozatím chráněná svazem těžkých křižníků pod velením admirála Kurity. Směrem k atolu Midway se vydala obrovská síla letadlových a bitevních lodí, křižníků, torpédoborců, dopravních a pomocných lodí. Ve stejnou dobu byla zahájena akce proti Aleutským ostrovům rozkládajícím se mezi Aljaškou a Kamčatkou. Tato operace i přes obsazení ostrovů Kiska a Attu a její následné zveličení japonskou propagandou na midwayskou bitvu prakticky žádný vliv neměla. Její strategická hodnota byla velmi malá a navíc japonské síly potřebné k jejímu provedení mohly být nasazeny v bitvě o Midway.

Dne 3. června ráno kolem deváté hodiny posádka průzkumného hydroplánu catalina objevila 700 mil západně od Midwaye invazní skupinu kontraadmirála Tanaky. Z atolu bylo vysláno devět létajících pevností B-17, které bez úspěchu na konvoj zaútočily. Ještě před jejich návratem odstartovaly čtyři obojživelné Cataliny vybavené torpédem. Jedné z nich se podařilo díky radaru zasáhnout v noci tanker. Ten mohl i přesto ve formaci plout dále.

Ve 4,30 hod. 4. června se nacházel hlavní svaz japonských letadlových lodí 240 mil od Midwaye a admirál Nagumo vydal rozkaz pro 36 stíhaček, 36 střemhlavých a 36 výškových bombardérů kterým velel poručík Tomonaga k útoku na atol Midway. O přítomnosti třech amerických letadlových lodí v oblasti neměl japonský velitel prozatím vůbec tušení. Tato skutečnost svědčí o celkově špatně propracované koncepci japonského průzkumu.

V 6,30 hod dosáhli útočníci Midway. Napadli jej, poškodili a zničili různá zařízení na ostrově, ale nevyřadili přistávací dráhy z provozu. Velitelem náletu byla odeslána žádost o vyslání druhé útočné vlny. Ta zatím raději vyčkávala, pokud by se snad objevily náznaky o přítomnosti nepřátelských letadlových lodí i přesto, že žádné nebyly očekávány.

Mezitím v 5,30 objevil americký průzkumný letoun hlavní svaz Nagumových letadlových lodí a ještě před japonským náletem na Midway tak stačila odstartovat všechna americká letadla. Část k obraně atolu, část k napadení právě objevených letadlových lodí. Všechny bombardovací letouny ale odlétaly bez stíhací obrany (ta se mezitím pustila do beznadějného střetu s útočníkem). V rychlém sledu bylo na japonské letadlové lodi provedeno pět náletů. Díky vynikajícímu manévrování, přehradné protiletecké palbě a propracované stíhací ochraně však nebyla zasažena ani jedna. Zato ztráty Američanů byly katastrofální. Mnoho letadel bylo sestřeleno jak stíhači, tak i vražednou palbou, kterou spustily všechny lodě.

Japonci po obdržení žádosti o vyslání druhé útočné vlny začali ihned s přezbrojováním letadel. Místo původních torpéd a pum určených k napadení lodí, byly zavěšovány pumy pro cíle pozemní. Jenže před osmou hodinou byla na Akagi přijata depeše průzkumného letounu o nalezení amerických hladinových sil. Šok ale způsobila teprve zpráva o dvacet minut později, která obsahovala sdělení o letadlové lodi v nepřátelském svazu. Admirál Nagumo stál nyní před velkým dilema. Letecký průzkum byl nepřesný, část letadel byla již přezbrojena k útoku na pozemní cíle, každou chvíli měla přistávat letadla vracející se z útoku na Midway a navíc stíhacímu krytí celého úderného svazu docházelo palivo a munice. To znamenalo vyslat bombardéry bez doprovodu a vystavit je tak naplno americkým stíhačům. Nagumo se rozhodoval příliš dlouho. Také se již začaly vracet letouny za náletu na atol, některé poškozené a bez paliva. Nagumo tedy přikázal svézt připravené bombardéry zpět do podpalubí, přezbrojovat je, začít přistávání vracejících se Tomonagových letadel a jejich přípravu pro útok na hladinové síly nepřítele. Jak se zanedlouho ukázalo, rozhodnutí nepodniknout nálet ihned (i bez správné výzbroje a bez stíhaček), bylo pro Japonce katastrofální.

Kolem sedmé hodiny dal kontraadmirál Spruance povel ke startu 37 torpédových, 29 střemhlavých bombardérů a 20 stíhaček z Enterprise a Hornetu . Oba nepřátelské svazy byly v tu chvíli od sebe vzdáleny 150 mil. Mezi 8,45 až 9,05 hod odstartovala rovněž z Yorkownu část letadel k útoku na Nagumův svaz ( 12 torpédových, 17 střemhlavých bombardérů a 6 stíhaček). Všechny letouny měly velké problémy s navigací (některé nepřítele dokonce vůbec nenašly). Do 10,15 hod Američané podnikli na Nagumovy lodě další tři útoky. Opět nebylo zasaženo ani jedno plavidlo a většina amerických letadel skončila v moři. Ale oběti všech předcházejících útoků nebyly zbytečné. Nejenže zabránily startu letadel k útoku na americké lodě, ale japonská stíhací obrana byla přinucena zůstat po celou dobu ve vzduchu a nyní jí docházelo palivo, munice, mnohé stíhačky byly poškozeny. Japonský úderný svaz tak zůstal prakticky bez stíhacího krytí. V 10,15 se celý Nagumův svaz začal seskupovat a letadlové lodě se otáčely proti větru, aby mohla odstartovat další útočná vlna. Ve stejnou chvíli ale byla spatřena další formace útočících letadel. V 10,25 hod 17 střemhlavých bombardérů z Yorkownu zahájilo útok na Sórjú. Ve stejnou dobu se na Kagu a Akagi vrhlo 37 střemhlavých bombardérů z Enterprise.

Reklama

Příštích pět minut se stalo pro tři japonské letadlové lodě osudným. V rychlém sledu zasáhlo Akagi, Sórjú a Kagu několik 250kg a 500kg pum (zde se údaje celkem pochopitelně rozcházejí). Následky byly katastrofální. Všechny lodě ihned zachvátily rozsáhlé požáry od hořícího benzínu z letadel připravených ke startu na palubě. Rovněž začaly vybuchovat pumy a torpéda uložená ve spěchu po předcházejícím přezbrojování. Již v 10,45 byl dán příkaz k opuštění hořící Sórjú, která se potopila v 19,20 po obrovském výbuchu palivových nádrží. Kaga začala klesat ke dnu v 19,25 a Nagumova vlajková Akagi musela být potopena následujícího dne ve 4,55 na příkaz admirála Jamamota čtyřmi torpédy vypálenými z torpédoborce Nowaki. Čtvrtá letadlová loď Hirjú unikla poškození díky její poloze (plula se svým doprovodem několik mil od hlavního svazu) a bezchybnému manévrování. V 11 hodin z její paluby odstartovala formace osmnácti střemhlavých bombardérů a zamířila směrem k americkému svazu. Její cílem se stal Yorktown, který byl při tomto náletu zasažen třemi pumami. Díky obrovskému úsilí záchranných čet již ve 14,20 mohla loď plout rychlostí devatenácti uzlů, letová paluba byla opravena a požáry uhašeny. Ale ve 14,40 již útočila další vlna torpédových bombardérů. Tentokrát zasáhla Yorktown na levoboku dvě torpéda. Japonští letci po návratu na Hirjú hlásili zasažení další letadlové lodě, protože nikoho z nich nenapadlo, že Yorktown byl po prvním náletu tak rychle opraven. Tyto zásahy však byly pro letadlovou loď osudné. Ve 14,55 byl vydán příkaz plavidlo opustit. Yorktown se ale pořád držel na hladině, takže další den byly podniknuty pokusy loď zachránit. 6. června odpoledne však vypálila japonská ponorka I 168 čtyři torpéda z nichž tři našla cíl. Jedno zasáhlo torpédoborec Hamman který se okamžitě potopil, dvě vybouchla na pravoboku letadlové lodi. Ráno 7. června v 5,01 se Yorktown převrátil a potopil.

Mezitím byla kolem patnácté hodiny 4. června na Enterprise zachycena zpráva o poloze čtvrté japonské letadlové lodi. Kontraadmirál Spruance (Fletcher přestoupil z Yorktownu na křižník Astoria) dal v 15,30 příkaz ke startu 24 bombardérů. Půl hodiny poté vzlétlo dalších (a posledních, kterými Američané na let. lodích disponovali) 16 bombardérů. Letouny zamířily k Hirjú a kolem sedmnácté hodiny nachytali jejich piloti nepřítele opět s letadly na palubě. Čtyři pumy zasáhly svůj cíl. Osud letadlové lodi tím byl zpečetěn. Ve 2,30 ráno 5. června vydal kapitán rozkaz k opuštění lodi. V 5,10 torpédoborce Kazagumo a Jagumo vypálily na hořící Hirjú několik torpéd a odpluly. Lodˇse potopila mezi 8,20 až 9,15 hod (údaje se různí). Na doprovodné lodě bylo ještě podniknuto bez úspěchu mezi 16,49 a 18,10 několik útoků letadly z Hornetu a Midwaye.

Časně ráno 4. června se nacházel vrchní velitel Jamamoto se svým hlavním svazem 800 mil severozápadně od ostrova Midway. V 10,50 byla přjata na vlajkové lodi Jamato depeše oznamující, že Kaga, Akagi a Sórjú hoří. Tato zpráva způsobila šok. Zanedlouho vyrazil hlavní svaz na pomoc Nagumovi. Jamamotův štáb zkoumal a navrhoval různé varianty dalšího postupu. Vrchní velitel chtěl vlákat Američany do nočního dělostřeleckého souboje, v němž by měl drtivou převahu. Byl vydán rozkaz, aby se k Midwayi ihned vydaly čtyři těžké křižníky (Mikuma, Suzuja, Mogami a Kumano) z krycího svazu invazních sil s doprovodem dvou torpédoborců (Arašjo, Asašjo) a atol ostřelovaly. Měla tím být vyřazena letadla startující z ostrova. Dále bylo rozhodnuto, aby dvě letadlové lodě Rjúdžó a Džunjo operující v severním Pacifiku ihned vypluly směrem k Midwayi, přestože bylo jasné, že nemohou být v oblasti bitvy dříve než 8. června odpoledne. Všechny bojové síly se měly spojit a zaútočit společně na protivníka. I přes ztrátu tří letadlových lodí měli Japonci obrovskou palebnou převahu. Hlášení navíc uváděla, že byly zasaženy dvě americké letadlové lodě - tento omyl způsobila neuvěřitelně rychlá rychlá oprava Yorktownu. Jamamoto byl přesvědčen, že Američanům zbyla v oblasti jen jedna letadlová loď. Ale v 17,30 došlo hlášení, že Hirjú je také v plamenech. Situace se stala kritická. Proto se Jamamoto odvážil k riskantnímu kroku plout v ústrety americkým lodím i když mu bylo jasné, že pokud nezničí nepřítele do svítání, ocitne se v dosahu letadel z Midwaye a letadlových lodí. To by pro jeho loďstvo přes veškerou palebnou převahu skončilo nejspíše katastrofou. Ale podle došlých následujících hlášení (zřejmě byly některé mylně sečteny) se Jamamoto domníval, že proti němu stojí ještě alespoň tři letadlové lodě se svým doprovodem. Rozhodl se tedy vlákat nepřítele do dosahu bombardérů startujících z ostrova Wake a pokud jej budou Američané pronásledovat, byla zde ještě možnost utkat se s jejich loďstvem v rozhodné bitvě následujícího rána.

Mezitím se odehrála ještě jedna epizoda. Čtyři křižníky, které měly ostřelovat Midway a byly od něho vzdáleny 80 - 90 mil, dostaly rozkaz otočit o 180 stupňů a připojit se k hlavnímu svazu. Dvě hodiny před svítáním byla spatřena ponorka (jednalo se o americký Tambor, jeden z podmořských člunů hlídkujících kolem Midwaye). Z obavy před torpédovým útokem byl vydán rozkaz k ostrému obratu celého svazu doleva. Při tomto manévru se spolu srazily křižníky Mikuma a Mogami. Zatímco Mikuma byl poškozen jen lehce, Mogami měl silně zdemolovanou příď až k přední věži. Křižníky Kumano a Suzuja pluly dále maximální rychlostí na setkání s Jamamotem, Mikuma a oba doprovodné torpédoborce zůstaly jako doprovod poškozeného Mogami plujícího třinácti uzlovou rychlostí. Mezi 9,30 a 14,45 hod byl tento opožděný svaz napaden několika vlnami bombardérů startujících z Midwaye a letadlových lodí. Pro Mikumu již nebylo záchrany a po zásahu několika pumami se asi ve čtvrt na pět potopil. Po náletech se těžce poškozený Mogami dovlekl na ostrov Truk, odkud po provizorních opravách odplul do Japonska.

Na základě vyhodnocení okolností a rizik (vyčerpání posádek lodí, pilotů, nepřátelská letadla, ponorky, nedostatek paliva) vydal kontraadmirál Spruance (Fletcher byl stejného názoru) večer 6. června rozkaz k návratu. Po zjištění, že Američané návnadu nespolkli a japonské loďstvo nepronásledují, dal i admirál Jamamoto příkaz k návratu na domácí základny. Tím bitva definitivně skončila.

Pro americké námořnictvo bylo toto střetnutí velkým vítězstvím a znamenalo přechod k ofenzivní strategii v Tichomoří. Obrovský podíl na výsledku bitvy měla bezpochyby dešifrovací a analytická služba. Díky informacím, které dodala, věděl Nimitz o plánech Japonců a mohl se proto v rámci svých možností na útok připravit. Jiným významným faktorem, bylo včasné objevení Nagumových letadlových lodí. Zatímco dlouho neměli Japonci o amerických svazech vůbec tušení, mohl Spruance vyslat své bombardéry jakmile se Nagumovy lodě dostaly na hranici doletu.

Japonské velení bylo před bitvou dokonce přesvědčeno, že Yorktown byl potopen v bitvě v Korálovém moři a zbylé letadlovém lodě se nacházejí hluboko v jižním Pacifiku. I plán Japonců provést letecký průzkum P. Harboru ztroskotal na nemožnosti doplnit palivo do létajících člunů na Francouzských fregatních mělčinách kvůli přítomnosti americké lodi. Také kordón ponorek, vyslaných na hlídkování kolem Havajských ostrovů byl na určených pozicích až poté, co americké svazy propluly. Také Nagumova nerozhodnost při vysílání bombardérů na právě objevené americké letadlové lodi nepříznivě ovlivnila výsledek střetnutí pro Japonce. Námořnictvo "Říše vycházejícího slunce" nepoznalo na moři porážku zhruba 350 let a jeho velení trpělo takzvanou nemocí z vítězství. I s jejich zkušenostmi podcenili protivníka a spoléhali na to, že udělá vše přesně tak, jak očekávali.

Výzvědná služba, obětavost pilotů i námořníků, pružnost velení, souhra některých okolností a nakonec i válečné štěstí (toho si vybrali na dlouho dopředu) - tyto okolnosti daly Američanům šanci. Ti ji využili beze zbytku a uštědřili Japoncům nevídanou porážku, která znamenala konec defenzívy spojenců v Pacifiku.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více