NÁLEPKA
7.8.1944
U obce Liptovská Lužná byla ze SSSR vysazena skupina NÁLEPKA, určená k podpoře partyzánského hnutí v oblasti středního Slovenska. V 8 členné skupině byli čtyři Čechoslováci, absolventi partyzánské školy ve Svjatošinu – velitel, rolník Michal Sečanský (29.9.1924), zástupce velitele, zedník Ján Kondor (10.6.1921), komisař, klavírní technik Anton Šagát (17.6.1920) a velitel čety, dělník Andrej Onofrej (11.2.1921) a dále 4 příslušníci Rudé armády – náčelník štábu Petr Chimič, radisté Nikolaj Fominov a Lida Kopilova a lékař Nikolaj Reduta. Parašutisté byli vybaveni civilním oděvem i vojenskou uniformou a pro skupinu dostali 50 000 německých okupačních marek, 5 kg sádla, 10 kg sucharů a 2 kg machorky. Na shromaždišti se skupina zdržela celou noc a následující den snášením zásobníků a zakopáním zásob munice. Bylo nutno ošetřit vykloubené kotníky dvou sovětských parašutistů. Falešných dokladů ani záchytných adres skupina neměla, ale od přejímací skupiny dostala adresu velitele místní četnické stanice, kde se ohlásila, dostala 5000 Sk a kontakt na velitele slovenské vojenské posádky v Brezně nad Hronem, který během 14 dnů předal skupině NÁLEPKA 500 pušek, ruční granáty, lehké kulomety a střelivo. Během 14 dnů od vysazení vzrostl početní stav skupiny na 400 osob, s nimiž byla 28. srpna 1944 obsazena Banská Bystrica a očištěna od Němců a kolaborantů. V prvních dnech povstání se ke skupině přidalo dalších 1100 mužů, což dovolilo vytvoření partyzánské brigády. Byla nasazena na západním směru, rozšiřovala a čistila povstalecké území svým postupem až po Topol'čianky, kde byl její postup zastaven německými jednotkami, nastupujícími k pacifikační akci. Zde byla v polovině září 1944 vystřídána na frontě jednotkami povstalecké armády, aby mohla plnit své úkoly v týlu německých vojsk. Přemístila se a soustředila v prostoru Kováčová (okres Hand1ová), zde provedla bojové rozdílení a po reorganizaci na skupiny v síle rota - četa, prováděla záškodnickou a zpravodajskou činnost. Koncem září 1944 se větší částí svých sil zapojila do obranných bojů v údolí Hronu západně Zvolena (Hronská Dúbrava - Močiar) po boku 2. československé samostatné paradesantní brigády, která byla přepravena z Krosna na pomoc SNP. V tomto prostoru setrvala až do pádu Zvolena a Banské Bystrice koncem října 1944, kdy ustoupila do okolí Kováčové. Zde se fakticky rozpadla v důsledku hromadné dezerce. Zůstalo kolem 150 mužů, kteří se přemístili do prostoru Prievidza, kde po neustálých bojích s německými jednotkami a vlastních ztrátách (20 padlých a 10 nezvěstných) byli rozprášeni. Asi po týdnu se ppor. Sečanskému podařilo znovu soustředit zbytky brigády v síle 110 partyzánů, ale pro nedostatek střeliva se jejich činnost omezovala na průzkum nejbližšího okolí a ochranu lesních úkrytů. Do prostoru Prašivé byla vyslána skupina 11 mužů, aby zde vykopala uschované střelivo. Podařilo se skutečně zaopatřit 10 000 nábojů. Takto posíleny se v polovině února 1945 vydaly zbytky brigády NÁLEPKA vstříc blížící se frontě a na středním Slovensku se spojily s Rudou armádou. Sečanský působil po válce jako důstojník SNB a po únoru 1948 odešel do exilu.
7.8.1944
U obce Liptovská Lužná byla ze SSSR vysazena skupina NÁLEPKA, určená k podpoře partyzánského hnutí v oblasti středního Slovenska. V 8 členné skupině byli čtyři Čechoslováci, absolventi partyzánské školy ve Svjatošinu – velitel, rolník Michal Sečanský (29.9.1924), zástupce velitele, zedník Ján Kondor (10.6.1921), komisař, klavírní technik Anton Šagát (17.6.1920) a velitel čety, dělník Andrej Onofrej (11.2.1921) a dále 4 příslušníci Rudé armády – náčelník štábu Petr Chimič, radisté Nikolaj Fominov a Lida Kopilova a lékař Nikolaj Reduta. Parašutisté byli vybaveni civilním oděvem i vojenskou uniformou a pro skupinu dostali 50 000 německých okupačních marek, 5 kg sádla, 10 kg sucharů a 2 kg machorky. Na shromaždišti se skupina zdržela celou noc a následující den snášením zásobníků a zakopáním zásob munice. Bylo nutno ošetřit vykloubené kotníky dvou sovětských parašutistů. Falešných dokladů ani záchytných adres skupina neměla, ale od přejímací skupiny dostala adresu velitele místní četnické stanice, kde se ohlásila, dostala 5000 Sk a kontakt na velitele slovenské vojenské posádky v Brezně nad Hronem, který během 14 dnů předal skupině NÁLEPKA 500 pušek, ruční granáty, lehké kulomety a střelivo. Během 14 dnů od vysazení vzrostl početní stav skupiny na 400 osob, s nimiž byla 28. srpna 1944 obsazena Banská Bystrica a očištěna od Němců a kolaborantů. V prvních dnech povstání se ke skupině přidalo dalších 1100 mužů, což dovolilo vytvoření partyzánské brigády. Byla nasazena na západním směru, rozšiřovala a čistila povstalecké území svým postupem až po Topol'čianky, kde byl její postup zastaven německými jednotkami, nastupujícími k pacifikační akci. Zde byla v polovině září 1944 vystřídána na frontě jednotkami povstalecké armády, aby mohla plnit své úkoly v týlu německých vojsk. Přemístila se a soustředila v prostoru Kováčová (okres Hand1ová), zde provedla bojové rozdílení a po reorganizaci na skupiny v síle rota - četa, prováděla záškodnickou a zpravodajskou činnost. Koncem září 1944 se větší částí svých sil zapojila do obranných bojů v údolí Hronu západně Zvolena (Hronská Dúbrava - Močiar) po boku 2. československé samostatné paradesantní brigády, která byla přepravena z Krosna na pomoc SNP. V tomto prostoru setrvala až do pádu Zvolena a Banské Bystrice koncem října 1944, kdy ustoupila do okolí Kováčové. Zde se fakticky rozpadla v důsledku hromadné dezerce. Zůstalo kolem 150 mužů, kteří se přemístili do prostoru Prievidza, kde po neustálých bojích s německými jednotkami a vlastních ztrátách (20 padlých a 10 nezvěstných) byli rozprášeni. Asi po týdnu se ppor. Sečanskému podařilo znovu soustředit zbytky brigády v síle 110 partyzánů, ale pro nedostatek střeliva se jejich činnost omezovala na průzkum nejbližšího okolí a ochranu lesních úkrytů. Do prostoru Prašivé byla vyslána skupina 11 mužů, aby zde vykopala uschované střelivo. Podařilo se skutečně zaopatřit 10 000 nábojů. Takto posíleny se v polovině února 1945 vydaly zbytky brigády NÁLEPKA vstříc blížící se frontě a na středním Slovensku se spojily s Rudou armádou. Sečanský působil po válce jako důstojník SNB a po únoru 1948 odešel do exilu.